Reklamy bez milosti mažu a blokuju vás!


Prosím navštivte můj druhý BLOG

♥♥!MUACK!♥♥

Duben 2010

Tak tomu řikám drsnej den!

30. dubna 2010 v 21:42 | Nashime |  ♀O mně♀
To byl dneska fakt den! Jsem totálně vyřízená! Začalo to tim, že naše drahá paní učitelka na TV si usmyslela, že nás vytáhne ven. Což o to? To mi zas tak nevadilo, horší bylo když prohlásila, že budeme běhat 1500m!!! Nejsem sice žádnej antisportovec, ale měla jsem tak ztuhlý nohy! Nemohla jsem běžet, prostě to nešlo!! Byla jsem zoufalá, všichni byli o 2 kolečka na před! Když jsem dobíhala poslední kolečko tak mě kluci, co se na nás přišli podivat povzbuzovali xD Tak jsem dala na závěr ten nejrychlejší sprint, kterýho jsem byla schopná a pak jsem padla do cíle jak mrtvá! No, ale tim to nekončí! Ze školy na vlak to mám asi 2 km a pak jsem ještě musela jet na kole, sice jen 3,5 kiláku, ale i tak toho na mě bylo moc. No a pak jsem jela do Prahy. Autobus byl z více než poloviny zaplněnej Vietnamcema xD a sem tam nějakej ten Francouz a možná 2, nebo 3 češi xD Já Sice anglicky umim, ale bohužel jsem neviděla čísla sedadel a tak jsem šla pořád dozadějc autobusu. Jenomže tam taky nebylo volno! Tak jsem tam musela stát! Řikala jsem si "jestli budu muset stát celý ty 2 a půl hodiny tak to se mnou sekne!" na štěstí mi nějaká francouzka zachránila život tim, že mi řekla o volnym místě, že prej ať si tam jdu sednout když mám tolik věcí (kytaru, tašku a kabelku). Ještě, že mi to řekla jinak bych tam asi zkolabovala!

Jako nečekaná rána do hlavy... xD

29. dubna 2010 v 15:36 | Nashime |  ♀O mně♀
No, tak jsem se vrátila z mého prvního vystoupení! :-) Hádejte jak to dopadlo? Hele, řeknu to stručně: Líp to dopadnout nemohlo!!! Jsem tak šťastná!! Nečeklala jsem, že pro mně budou lidi hlasovat... tak strašně se mi klepaly ruce... viděli to i lidi v zadní řadě!!!! A já to přesto zvládla!!! Jako nečekaná rána do hlavy byla pro mě věta: A na prvním místě je Simona Hrušková!!" Já byla štěstím bez sebe. Nevěřila jsem tomu, ale porazila jsem všechny ty nejlepší hráče z prvních ročníků xD z celýho Jindřichohradeckýho okresu!! Pořád tomu nedokážu uvěřit! xD Jestli jste mi drželi palečky tak strašně moc děkuju! Možná to bylo díky vám... Tak páčko, jdu cvičit, protože mám 5.5. další konzert!!! XD

P.S.: Doufám, že to nezní moc vychloubavě, to bych nerada aby jste si mysleli... ale jak se mi klepaly ty ruce a ještě jsem to pokazila a zasekla se, myslela jsem, že mě vypískaj! A proto mám teď tak nepopsatelnou radost!

Ve stínu slunce - Kapitola 1

28. dubna 2010 v 18:59 | Nashime
Takže jsem se odhodlala k tomu, abych napsala nějakou tu povídku. Tohle mě lákalo už od 7 let (od doby co jsem se naučila psát xD) Nejdřív jsem psala o fantasy, kde se vyskytovaly jeom zvířata, prostě o světě, kde lidi neexistovali, ale teď už to neni moje parketa a proto jsem po dlouhatánský době nečinosti usoudila, že je ten nejvhodnější čas něco napsat. Nedokážu odhadnout kolik tak bude mít tenhle příběh kapitol - píšu vždycky když mám nějaký nápad, ale je taky možné, že to prostě utnu a konec šmitec! :-( Nejde tomu odolat, hodně dlouhejch povídek skončilo právě takhle, ale já doufám, že tohle se mi bude chtít psát až do konce. Ne! Já tu musim dopsat! Každopádně se mi to i docela líbí, vlastně z toho mám hodně dobrej pocit... Tak uvidíme jak se to bude líbit vám. Jen pro informaci je to takovej lovestor, ale začne to nabírat na hororu...

P.S.: Děsně jsem se snažila!!

Musim se trochu vykecat! xD

28. dubna 2010 v 16:07 | Nashime |  ♀O mně♀
Nazdárek! xD
Tak jak se máte? U mě je to celkem OK: Dneska jsme se fotili a zejtra nejdu do školy! Důvd je, že mám konzert... k sakru! Jsem děsná trémistka, jsem děsná trémistka!!! Jde o to, že je to můj první konzert a budu hrát před dalšíma 44 lidma co taky hrajou na kytaru + k tomu všichni 4 učitelé a z toho jeden co mě učil už před tim... Sakra sakra sakra!! Jsem tak nervózní! Učitel mi sice řiká, jak jsem strašně talentovaná a že mám i na mýho milovanýho Miyaviho, ale já to takhle pořád nevnímám. Třeba teďka v pondělí... to byl děs! Učitel mě vzal do sálu abych si to tam zkusila na nečisto a byly tam ještě ňáký 2 holky. Rozhodně o něco mladší než já, ale tvářily se dost popuzeně... :-( Ale stejně se jim nedivim, tak jsem to kazila, že jsem musela začít dvakrát od začátku!! Takovej děsnej trapas!! Můj bože ještě jsem se z toho nevzpamatovala!!!!! :-(( Snad to zejtra nepodělám, tak mi držte palečky a zatim se mějte,

Nashime ˇ-ˇ



Odkazy na dobré Japonské slovníky :-)

27. dubna 2010 v 19:56 | Nashime
Naprosto mě uchvacují Japonské znaky. Možná mě k nim táhne jejich složitost a zvláštnost Zvláštní jsou jen pro lidi, kteří používají latinskou abecedu a to je samo o sobě zvláštní... Je naprosto úžasné, když jedním znakem vyjádříme slabiku, ne-li celé slovo. Ráda bych se naučila alespoň něco a nechci být sobecká, proto vám sem dám několik velmi dobrých japonských slovníků abych vám to usnadnila :-)

http://yoshiko.blog.cz/rubrika/japonsky-slovnik
http://jisho.org/

Písmo

27. dubna 2010 v 19:30 | Nashime

Historie písma:


Heian hončo zoku monzui
Japonci vedle jiného přejali z Číny i písmo, které ovšem pro jiné jazyky není vhodné, tím méně pro japonštinu s mnohými koncovkami a tvary slov. Tím došlo i k převzetí tisíce čínských slov. Pro japonská slova, respektive pro jejich zápis se čínština ukazovala přímo nevhodná, neboť každý čínský znak má svůj vlastní význam a své vlastní čtení. Japonci proto zpočátku psali čínsky, i když se současně pokoušeli vyjádřit čtení japonských slabik čistě fonetickým použitím čínských znaků.
Během 9. a 10. století se stalo zvykem číst čínské texty pomocí japonských slov a v japonském slovosledu. Svým způsobem to byla známka upadající znalosti čínštiny a do 10. století se velká většina čínské produkce v Japonsku tak zásadně japanizovala, že je srozumitelná pouze znalcům obou jazyků.
Sbírka Kokin wakašú
Mnohem závažnější změnou bylo zavedení foneticky užívaného písma pro psaní v japonštině. Básně ve sbírce Manjóšú (Sbírka desetitisíce listů) byly zapsány slabiku po slabice foneticky použitými čínskými znaky, které se postupně zjednodušily natolik, že se staly pouhými fonetickými symboly pro jednotlivé slabiky, a začaly tak vlastně plnit funkci abecedy. Tomuto způsobu se později dostalo označení manjógana podle sbírky Manjóšú a stal se tak základem pro vývoj slabičného písma jako takového.
Vyvinuly se dva systémy písma, nazývané dohromady kana. Abeceda, kde se celé znaky psaly zkráceně a oblejšími tahy, se nazývá hiragana a používala se zpravidla v soukromé korespondenci a pro psaní prózy. Abeceda, kde se k zápisu používaly pouze zkrácené části znaků s hranatějšími tahy, byla nazvána katakana, a hiraganě historicky předcházela. Oba názvy jsou však mnohem pozdější než písma samotná. Slabičné systémy se plně standardizovaly až na konci 19. století a i dnes existují drobné odchylky v rukopisné formě.
Z filmu Kwaidan
I při psaní v japonštině se do textu často vkládala čínská slova ve znacích. Konečným důsledkem se nakonec stal současný komplikovaný systém, kdy se čínské znaky používají pro původně čínská slova nebo pro japonská slova, jejichž význam nebo význam jejich kořenu odpovídá význam původního čínského znaku. Slabičné abecedy se používají pro zápis flexe - hiragana zpravidla pro koncovky sloves, ale i pro další prostředky, vyjadřující například vztahy mezi slovy ve větě, katakana zpravidla pro jiné součásti jazyka, znaky jen obtížně nebo vůbec nevyjádřitelné nebo slova cizího původu. Tento smíšený způsob se vyvinul prakticky již v 11. století a od té doby soutěžil s dvěma dalšími systémy - čistou čínštinou, používanou oficiálně a mezi učenci a čistou japonštinou, používanou pro básně a některé prozaické žánry.
Současný smíšený zápis japonštiny je pravděpodobně nejkomplikovanější běžně užívaný systém písma na celém světě. Téměř každý čínský znak může být čten japanizovanou (sinojaponskou) formou původního čínského čtení, přičemž často existuje více než jedno takové čtení. Ten samý znak má zpravidla nejméně jedno japonské čtení, významem odpovídající základnímu významu v čínštině.

Hiragana:


AIUEO
KAKIKUKEKO
SAŠISUSESO
TAČICUTETO
NANINUNENO
HAHIFUHEHO
MAMIMUMEMO


JA
JU
JO
RARIRURERO



WA


WO






N


Katakana:


AIUEO
KAKIKUKEKO
SAŠISUSESO
TAČICUTETO
NANINUNENO
HAHIFUHEHO
MAMIMUMEMO


JA
JU
JO
RARIRURERO



WA


WO






N


Kaligrafie:

Historie šodó - Až do první poloviny tohoto století se čínské, japonské a korejské znaky psaly skoro výlučně štětcem. Díky tomu si kaligrafie (šodó) zachovala svůj význam a ještě dnes se znaky tradičně štětcem píší. Hlavním důvodem jsou jemné detaily, perem či tužkou nenapodobitelné.
Různých kaligrafických stylů existuje velké množství, ovšem základních je pět. První dva, tenšo a reišo, napodobují způsoby psaní znaků v minulosti. Moderní a nejčastěji používané styly jsou kaišo, gjóšo a sóšo. Jen velice málo japonců je schopno přečíst znaky nakreslené v abstraktním stylu sóšo.

Techniky šodó - Po opatření nezbytného materiálu a nástrojů - štětce fude, třecího kamene suzuri, tyčinky třecí tuše sumi a papíru waši, nastává stejné úsilí jako v případě všech disciplín bojových umění - neúnavné opakování stejných pohybů. List papíru se stává vaším dódžó, důležitá je správná pozice těla, dýchání v harmonii s pohybem a naprostá koncentrace. Nejjemnější kaligrafické pohyby musí vycházet z boků, nikdy nejsou prováděny pouhým pohybem zápěstí...
Tensho
Tenšo symbolizuje styl prvních znaků rytých do kostí a do bronzových předmětů. Je stylem nejstarším a obrazově nejbližším původní myšlence. Používá se hlavně na pečetě nebo razítka.


Reisho
Reišo reprodukuje styl psaní předchůdcem dnešního štětce - kouskem seříznutého bambusu. Čáry jsou slavnostní, protažené.


Kaisho
Kaišo vykresluje všechny charakteristické prvky znaku čárku po čárce, aniž by tyto prvky spojoval. V šodó jde o stadium kógeiko.


Gjósho
Gjóšo tzv. tekutý styl. Charakteristické prvky znaku spojuje a zjednodušuje. Tahy jsou spojené, plynulé a je jich méně. Jde o stadium džijúgeiko.


Sosho
Sóšo tzv. trávový styl. Vykresluje pouze základní prvky, extrakt znaku, a tím dovádí zjednodušení až do extrému. Z tahů štětce vysvítá jen esence znaku. Jde o stadium abstraktní, blízké mistrovství.




Japonská náboženství

27. dubna 2010 v 19:21 | Nashime

Šintoismus:

Šintoistický kněz
Šintó, jediné náboženství, které vzniklo na japonské půdě, představuje rozsáhlý komplex náboženských představ, praktik a institucí, které se vynořily na počátku japonských dějin. Nepatří k tzv. velkým náboženstvím světa, jako křesťanství, islám nebo buddhismus, nemá žádná posvátná písma, ani žádný přesně vymezený systém příkazů a morálních pravidel, která by věřící měli dodržovat. Je to poměrně volná směs uctívání nejrůznějších přírodních božstev a víry v mytologické prapředky japonského národa. Je v obou svých formách - v podobě lidového kultu, zakořeněného v určité lokalitě, i v podobě organizovaného nadlokálního náboženství - výrazem mnohých rysů národního charakteru Japonců. Zatímco jeho oficiální podoba vznikala a trvala v souvislosti se specifickými politickými představami, byl lidový kult spíše než náboženstvím výrazem nejvnitřnějšího cítění japonského člověka. Obě tyto formy se nazývají slovem šintó- cesta bohů.
Šintoismus je orientován na radostné stránky života a vyznává vděčnost přírodě za její dary. Největší strach má z nemoci a smrti, které představují "znečištění" i pro všechny ostatní lidi kolem postiženého.
Brána torii
Brána torii
Brána torii
U kořenů šintoismu stojí uctívání kami. Toto slovo, které se píše stejně jako výraz "horní" nebo "nahoře", se do cizích jazyků překládá obvykle jako bůh nebo božstvo, ale tento překlad není zcela správný. V původním smyslu není kami přisuzována žádná konkrétní podoba nebo dokonce přímá personifikace. V souladu s významem znaku se kami bralo jako jakási vyšší nadpřirozená duchovní síla, kterou v sobě mají určité předměty, ať už přírodní výtvory jako skály, vodopády, stromy, háje, prameny a podobně, nebo předměty vytvořené lidmi, například meč, hraniční kameny... Posvátnost jim může propůjčit jejich krása, neobvyklost tvaru, velikost, užitečnost, příběh, který se s nimi spojuje nebo pouze cit toho, kdo zde kami uctívá. Všechna taková místa, kde kami sídlila, byla posvátná. Zprvu se kami uctívala pouze tak, že se takové místo ohraničilo provazem z rýžové slámy zvaným šimenawa, a tím se vymezilo jako rituálně čisté. Někdy se posvátná místa obehnala plotem, který zcela nebo jen částečně zakrýval pohled dovnitř. Také brána torii se patrně vyvinula jako znamení nepřekročitelné hranice posvátného okrsku. Během doby se stala symbolem šintoistické svatyně nebo spíš symbolem sídla božstva vůbec. Všechny brány torii zachovávají stejný princip: dva sloupy spojené dvěma břevny, z nichž horní oba sloupy překrývá. První svatyně se objevují v době mohyl Kofun, ovšem nejstarší dochovaná šintoistická architektura pochází z 11. a 12. stol. Avšak díky zvyku svatyně pravidelně přestavovat, aby byly rituálně čisté, zachoval se typ staveb o řadu století starších.
Chrám Izumo: brána torii
Chrám Izumo: v pozadí je dobře patrná šimenawa
Lidé věřili, že při uskutečnění určitých obřadů se jim kami odvděčí poskytnutím ochrany. Tyto kolektivní rituály, jejichž podstatnou částí byl tanec, zpěv a hudba a které se nazývaly macuri. Konaly se pod širým nebem v místě, kde předpokládané kami sídlilo, a v zemědělské společnosti v nich přirozeně značný význam měly prosby a díkůvzdání za úrodu. Některá kami měla omezenou působnost na určité nevelké místo, jiná jsou uctívána po celé zemi, např. Inari - kami rýže.
Postupem doby si lidé z jednotlivých vesnic a rodů vytvářeli také svá vlastní božstva. Většinou to byl společný předek příslušné skupiny a uctívat jej mohl vždy jen její žijící vládce. Pro císařský rod se takovýmto hlavním ochráncem stala bohyně slunce Amaterasu, uctívaná v Ise.
Chrám Izumo: jedna z nejstarších šintoistických svatyň
Dnes je po celém Japonsku rozeseto několik miliónů šintoistických svatyň. Od věřících se nevyžaduje plnění žádných povinností, záleží jen na nich samotných, kdy a jak často se chtějí zúčastňovat různých obřadů ve svatyních. Hlavní součástí šintoistické bohoslužby je vzdání holdu kami, jemuž je svatyně zasvěcena, oběť a modlitba, k níž patří několikeré tlesknutí rukama. Tento zvyk se udržuje od nejstarších dob a má se jím napomoci vnitřnímu soustředění návštěvníků svatyně a zároveň upoutat pozornost kami.
Chrám Izumo: jedna z nejstarších šintoistických svatyň
Velký důraz se kladl na rituální čistotu a dodržování tabu. Smrt, nemoc či přírodní pohroma byly považovány za zlo, jehož šíření měl zabránit půst, vyžadovaný od těch, kdo s tímto zlem přišli do styku. V čínských zprávách o obyvatelích Japonska se píše, že příbuzní zemřelého museli dodržovat půst po deset dnů, než bylo tělo pochováno. Půst měl přitom široký význam zdrženlivosti od normálního života a jeho běžných zvyklostí. V Kronice Wej je popisován následovně: »Musejí-li jet na moře, přikáží někomu, aby se nečesal a nemyl, nejedl maso a neobcoval s ženou. To je půst. Skončí-li cesta dobře, bohatě ho odmění, ale potká-li je nemoc nebo neštěstí, domnívají se, že je to proto, že se nedostatečně postil, a zabijí ho.« Z tohoto citátu vyplývá, že půst neměl jen funkci následného očištění, ale také prevence před případným zlem. Kromě půstu byla prováděna také rituální očista, jejíž jednoduché symbolické obřady se zachovávaly i v pozdější době.
Japonský člověk si s mimořádnou intenzitou uvědomoval kvality "čistého" a "ne-čistého". V šintoismu neexistuje pojem hříchu, ale do jisté míry se mu přibližuje představa rituální nečistoty kegare. Kegare je vše co odpuzuje kami, a proto je nutné se ho vystříhat, případně zbavit očistou. Znečištění může být přímým stykem přeneseno i na druhé. Kegare lze dělit do několika kategorií:
  • různé věci páchnoucí a rozkládající se
  • vše co souvisí s lidskou krví
  • smrt, zabití nebo zranění jakéhokoli živého tvora.
Za rituálně nečisté se považují i ti, které postihla nějaká přírodní pohroma, a posléze ten, kdo se dopustil zločinu proti společnosti, především kdo nějakým způsobem narušil zdar zemědělské práce. Později byly jako kegare klasifikovány loupež, zpronevěra, žhářství, incest a sodomie.
Chrám Izumo: jedna z nejstarších šintoistických svatyň
Obřadná očista je nutná před každou návštěvou svatyně - před vchodem je umístěna nádrž s vodou na umytí rukou a dřevěná nádobka s rukojetí na vypláchnutí úst. Při vážnějších případech znečištění je například nutná celková koupel ledovou vodou z vodopádu nebo několikadenní půst.
Šintoismus lze definovat jako japonskou formu raného stupně náboženství, založeného na animismu a polyteismu, jehož analogie nacházíme i v jiných částech světa. Co šintoismu dodává na zajímavosti, je skutečnost, že nebyl vytlačen nebo pohlcen žádným jiným z náboženskofilozofických systémů, které do Japonska později přišly. Přetrval ve své původní nevyvinuté formě bez kánonu a dogmat, bez morálních příkazů a zákazů a k nim se vážícího učení o spáse či zavržení, bez složité liturgie. Vedle mýtů v nejstarších kronikách se dochovaly texty písní norito, jimiž byly provázeny některé obřady. V šintoismu nevznikla zvláštní potřeba sakrálních staveb, a pokud byly stavěny svatyně (mija), aby do nich byl uložen předmět uctívaný jako sídlo kami, nelišily se svou architekturou od obydlí. Jejich vnitřní prostor nebyl koncipován jako shromaždiště věřících, jimž i nadále sloužilo prostranství kolem svatyně, kam se vstupuje bránou (torii), která je dodnes nejnápadnějším znakem šintoistických svatyní. Se vznikem svatyní souvisí také instituce kněží a kněžek, ale šintoismus nevytvářel formalizovanou církevní organizaci. Dynastická legenda přisoudila nejvyšší postavení v šintoistickém kultovním životě císaři jako přímému potomku bohů, kteří stvořili Japonsko, a císař sám konal obřady k jejich uctění. Odznakem jeho postavení byly dynastické kultovní předměty - zrcadlo, meč a náhrdelník, původně uložené v paláci a později ve svatyních v Ise, kde kněžkou bohyně Amaterasu bývala jedna z císařských princezen. V Ise stejně jako ve svatyni Izumo, zasvěcené bohovi Ókuninušimu, byl šintoistický kult zachováván v původní podobě i poté, co v 9. století na půdě japonského buddhismu vzniklo učení, podle něhož buddhismus a šintoismus jsou dvě formy téhož náboženství. Nedošlo sice k jejich úplnému sloučení, ale šintoistické svatyně byly svěřeny do správy buddhistických sekt. Spontánní lidová víra v místní kami, uctívaná společnými slavnostmi, které byly jedním z projevů soudržnosti vesnického a později také městského společenství a byly tímto společenstvím pravidelně organizovány, však nepotřebovala žádný složitý církevní patronát. V těchto lidových projevech a lidových vírách je třeba hledat jednu z příčin vitality šintoismu, na jehož přežití má jinak zásluhu také tolerance buddhismu.
Chrám Izumo: jedna z nejstarších šintoistických svatyň
Šintoismus vešel mimo Japonsko ve známost jako politicky mimořádně angažovaná náboženská doktrína úzce spjatá s předválečným japonským šovinistickým nacionalismem. Šintoistický kult císařské dynastie byl však v japonském historickém vývoji vyhraněně politicky využit pouze dvakrát - v době upevňování státu Jamato a v opozičním hnutí v době pozdního feudalismu, na které navázal japonský nacionalismus. Zatímco v prvním případě byla jeho nositelem nejvyšší vrstva vládnoucí třídy, po buržoazní revoluci byl v nové japonské monarchii šířen prostřednictvím státní ideologie a státních institucí, zejména škol, mezi široké vrstvy lidu. Avšak předpokládat, že císařský kult byl neoddělitelným prvkem duchovního života japonského lidu po celou dobu historického vývoje, znamená ztotožňovat se s falešnou tezí japonské nacionalistické ideologie, která jako ostatně každý nacionalismus by ráda hodnoty, které vyzdvihuje, učinila odvěkými a věčnými.

Buddhismus:

Buddhismus na hoře Hiei
Prvním vědomě přejatým prvkem kontinentální civilizace se v Japonsku stal buddhismus. Původně vznikl v Indii, postupně pronikl do celé jižní a jihovýchodní Asie a podél Himálaje také severně do Číny, Koreje a Japonska. Učení buddhismu se rozdělilo na dva hlavní proudy. Mahájána a hínajána. Hínajána bývá jindy nazývána théraváda - učení starších řádu. Ta je rozšířena na Cejlonu, v Barmě, v Thajsku a Kambodži, zatímco v Číně, Koreji a Japonsku se buddhismus vyvinul ve směr mahájána.
Socha Buddhy v Kamakuře
Přitažlivost buddhismu pro japonce spočívala převážně pro obraz Buddhy jako magického ochránce, s větší mocí než jakou měla šintoistická božstva, a to jak pro stát, tak pro jednotlivé rody, které začaly budovat rodové ochranné chrámy a kláštery. Současně tvořila pro japonce důležitou součást náboženské aktivity jednotlivá umění, vztahující se k buddhismu. Dokonce pro ně bylo snažší osvojení těchto umění než proniknutí do filozofických idejí nebo náboženských představ, neboť mimo jiné museli překonávat obtížnou jazykovou bariéru. Jednalo se zejména o architekturu, techniky odlévání bronzu, stavbu mostů a pod.
Kinkakudži – Zlatý pavilon
Zpočátku se buddhismus soustředil v hlavním městě a byl přijat pouze vládnoucí vrstvou. Během 8. a 9. století se však začal šířit po celé zemi a jeho vliv postupně zasáhl celou společnost. Nová víra s sebou přinášela představy o posmrtném životě a nové etické normy dobročinnosti a služby bližnímu. Vlivu buddhismu lze připsat ústup pohřbů do hrobek po 7. století a rozšíření pohřbívání žehem. Příznivý vliv buddhistického zákazu zabíjet živé tvory se patrně projevil i v zmírnění válečných krutostí a šířícími se předsudky vůči pojídání masa, nikoli však ryb.
Zahrada chrámu Kinkakudži
Na počátku 9. století vznikly dvě významné sekty, jejichž úspěch lze do jisté míry vysvětlit snahou dvora vytvořit protiváhu mocným klášterům starých sekt, které vyrostly okolo Nary. Hlubší příčinou se ale zdá být větší přitažlivost nových směrů v porovnání s relativní složitostí staroindických filozofických představ. Oba nové směry přinesly do Japonska mniši, kteří roku 804 odcestovali do Číny s oficiálním poselstvem.
Dnešní buddhismus
První z nich, Kúkai, posmrtným jménem Kóbó daiši (774 - 835) se vrátil roku 806 a přivezl s sebou učení Šingon (pravdivé slovo). Důraz tato sekta kladla na zaklínadla, magické formulky, obřady a mše za mrtvé. Složitá ikonografie soch a maleb božstev a propracované mandaly významně ovlivnily sakrální umění své doby.
Dnešní buddhismus
Druhý významný mnich Saičó, posmrtným jménem Dengjó daiši, se do Japonska vrátil roku 805 s učením Tendai (základ, na němž spočívají nebesa). Jeho eklekticismus (mechanické slučování tezí různých názorových systémů, které nemohou být bez rozporů sjednoceny v jedno učení) a roztřídění navzájem si odporujících doktrín na rozdílné úrovně pravd, z nichž každá je platná svým zvláštním způsobem, byly typické pro mahájánový buddhismus.
Buddhismus měl za sebou několikasetletou pouť Asií. Mnohokrát za tu dobu prokázal mimořádnou schopnost adaptace a pohlcování konkurenčních nábožentví, s nimiž přišel do styku. Šintoistická božstva a kulty mohly být přizpůsobeny buddhismu jakožto podřízené místní projevy buddhistických božstev nebo principů. Dokonce sama bohyně slunce Amaterasu Ómikami byla prohlášena za vtělení buddhy Vairóčany, jehož japonské alternativní jméno Dainiči (Velké slunce) tuto koncepci podporovalo. Došlo i k opačnému pokusu prohlašovat šintoismus za jediný zdroj všech ostatních učení buddhismu, avšak příliš se neujal. Rostoucí podřízenost šintoistických kultů buddhismu byla pod názvem dvojí šintoismus (rjóbu šintó) systematicky propracována mnichy sekty Šingon ve 12. století. Z tohoto područí se šintoismus definitivně vymanil až ve století devatenáctém.
Zen buddhismus
Zen buddhismus
Zen buddhismus
Zen buddhismus


Konfucianismus:

Konfucius
Konfucianismus ve formě, v jaké byl přenesen do Japonska, kladl důraz především na soudržnost v rodinném, respektive rodovém kruhu, obzvláště na synovskou oddanost rodičům a loajalitu vládci a stávající moci vůbec. Podporoval budování hierarchické, nicméně harmonické společnosti, v níž je vládce benevolentní a poddaný poslušný. Předpokládal rovněž jasnou mužskou dominanci, která se časem prosadila i přes počáteční kontrast s relativně vysokým postavením žen ve starověké japonské společnosti. Zdůrazňoval vnitřní etické ctnosti urozeného muže jako čest, spravedlnost nebo věrnost, a současně vyzdvihoval přísné dodržování vnější etikety zejména prostřednictvím nejrůznějších obřadů. V Číně tvořil konfucianismus v této době pevnou součást většiny myšlenkových směrů, vzdělání jako takového i poznání prostřednictvím knih. Ačkoli se konfucianismus v Japonsku nikdy nestal organizovaným náboženstvím nebo důležitým státním kultem, jako tomu bylo v Číně, jeho normy a hodnoty se od počátku staly základem japonského myšlení a etiky.

Taoismus:

Cesta: japonsky Dó, čínsky Tao
Zakladatelem taoismu byl podle tradice Lao-c' (žil v 6. - 5. století př. n. l.), je však pravděpodobné, že měl předchůdce, na něž navazoval. Z těchto dávných dob se zachovala kniha I-ťing, Kniha proměn. Je to kniha věštebná, ale zároveň i kniha moudrosti, říkající, jak se má člověk chovat v souladu s konstelací věcí a vlastní přirozeností, a vedoucí ho k sebepoznávání a sebezušlechťování. Vychází z myšlenky, že předvídat budoucnost lze jen na základě určitého řádu, daného nejzazším principem všeho, nazvaným Tao (doslova Cesta), dle něhož se přítomnost vyvíjí v budoucnost a jenž zahrnuje též naprostou souvislost všech jevů současnosti, konstelaci věcí, do nichž je zapojen i člověk.
Tato dynamická, stále se měnící souvislost tvoří systém proměn, založený na působení dvou nejzákladnějších sil, jimiž se projevuje Tao: principu jang (pozitivního), sdružovaného se světlým, silným a mužským, a principu jin (negativního), sdružovaného s tmavým, slabým a ženským. V jevech různého druhu, jež se zdají mít něco společného, je tak viděno "totéž" - totéž podstatné, a to se týká nejen principů jin a jang samých, ale i jejich kombinací.
Lao–c
Výchozích kombinací je osm a jsou zobrazovány pomocí trigramů, tj. jednotlivých spojení tří čar, přičemž plné čáry představují jang a lomené jin. Kombinace tří plných čar tvoří trigram, který představuje tvůrčí, silné a nebe; tři lomené čáry naopak to receptivní, poddajné a zemi atd. Polarita jin a jang neznamená konflikt, ale vzájemnou interakci v systémovém celku, při níž se oba principy vzájemně pronikají a v sebe dynamicky přecházejí. Přitom vzniká kombinacemi základních osmi kombinací 64 stálých vzorců charakterizujících koloběh dění v přírodě a lidském světě.
Znamená-li všechno dění neustálý proud, v němž je vše podrobeno neustálé změně od okamžiku k okamžiku, pak tyto změny probíhají ve spořádaných cyklech. Složka jang ustupuje vždy po dosažení vrcholu složce jin a naopak - život je harmonií obou.
Mnohé z moudrosti Knihy proměn zaznívá v základním spisu taoismu - Tao-te-ťing, čili Knize o Tao a hlubokém Životě. Je to sbírka sugestivních, básnicko filozofických aforismů, jež zaznamenávají učení připisované mudrci Lao-c'.
Lao–c
Člověk směřující k sjednocení s Tao se musí učit obtížnému umění bdělého vnitřního klidu a jím umožňované živé rovnováhy. Podmínkou dosažení onoho klidu je půst srdce (prázdnota srdce) - odpoutání se od vnějšího světa (jež se však může dít i uprostřed lidského světa), vedoucí mimo jiné ke stavům mystického pohroužení (zapomenutí na tělo a okolí), byť i ne jako konečné fázi duchovního snažení. Po dosažení onoho klidu a oné rovnováhy může pak člověk věnovat pozornost všemu a nebýt přitom ničím stržen nebo absorbován. Naučil se distancovat od pomíjivých věcí a nevidět v nich ani více ani méně, než čím jsou a chovat se podle toho. Zaujímá pak už spontánně správný postoj k životu a jeho nevyhnutelným změnám, neulpívá na ničem a přijímá vše, co osud přináší; je vnitřně nezávislý na vnějších okolnostech.
Taoističtí mystikové se snažili dojít duchovního cíle různými prostředky, mezi něž patřily: přísná dieta, rituální koupele, lektvary, rituální manželské obcování, dechová a jiná cvičení, mentální vizualizace světla proudícího z různých center v těle, opakování manter a magická kouzla.
Postupem času byla všechna vyšší učení taoismu asimilována buddhismem školy Zen.

Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta,
jména, která lze jmenovat, nejsou věčná Jména.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenovatelné je rodištěm bezpočtu tvorů.
Věru: Kdo se zbavil žádostí, vidí tajuplnou hlubinu,
kdo se nezbavil žádostí, vidí omezené věci.
Toto obé je společného původu,
ale rozličného jména.
Tuto jednotu nazývám tajemstvím,
tajemstvím hlubším než jakékoliv tajemství,
branou, z níž vycházejí utajené síly.

Jin–Jang

Křesťanství:

Křesťanská oslava svátku Šičigosan
Křesťanství přišlo do Japonska roku 1549, tedy mnohem později, než buddhismus. Snad proto jej dodnes většina japonců vnímá jako náboženství cizí. Víru v Krista přivezl na palubě portugalské obchodní lodi svatý František Xaverský.
Úspěch a neúspěch křesťanské mise od počátku úzce souvisel především s politickými faktory, obzvlášť se snahou regulovat světskou moc nejvlivnějších buddhistických sekt (např. chrámový komplex na hoře Hiei). Jakmile však tyto chrámy dostala vláda pod kontrolu, vystoupily do popředí obavy z nové víry. Jednak to byla nedůvěra v představitele křesťanství, což byli cizinci, převážně Španělé a Portugalci, jednak obava, zda by tito mužové (národem považovaní za svaté) namohli v případě válečného konfliktu přimět lid stranit nepřátelům.
Křesťanský kostel Šinsei no Sato
Na přelomu 16. a 17. století se objevily první protikřesťanské edikty, jejichž proklamace byly stále razantnější a které byly se stále rostoucí krutostí uplatňovány v praxi. Kolem poloviny 17. století byly japonské ostrovy zbaveny všech misionářů.
Kristův kostel v Tokiu
Spolehlivému vykořenění křesťanství měla napomoci i některá opatření, která na více než dvě stě let poznamenala japonský náboženský život. V zájmu přehledu o náboženské loajalitě obyvatelstva vyžadovala vláda na všech rodinách, aby měly striktně určenu příslušnost k některému z místních buddhistických chrámů, jemu aby hlásily každé narození dítěte, sňatek, úmrtí či změnu adresy. Tak mohly být tyto skutečnosti podrobeny náležité kontrole.
Japonští křesťané
Důležitým mezníkem v prosazování náboženské svobody se stal postoj vlády v období Meidži vůči křesťanům. Zákaz tohoto náboženství platil ještě po roce 1868, a díky tomu byla v prvních letech éry Meidži přísně potrestána řada křesťanů, kterým se podařilo uchovat svou víru v tajnosti téměř po tři staletí. Zpráva o tom se rychle rozšířila na Západ, který pak přijal japonské vyslance velmi chladně. To přimělo roku 1873 vládu zrušit zákaz křesťanství.



Historie Japonska III. (Války II.)

27. dubna 2010 v 19:17 | Nashime

Druhá světová válka:

Japonsko pokračovalo v dobývání dalších oblastí Číny a začátek války v Evropě ještě posílil vliv militaristické kliky v Tokiu. Vznikaly přímo ideální podmínky pro pochod na jih dle Tanakova memoranda. Kdo by se nyní mohl účinně postavit proti vzniku "sféry blahobytu ve Velké východní Asii?" Tak se totiž oficiálně nazývala japonská koloniální říše, která měla z těchto dalších výbojů vzniknout.
Japonská agrese v Číně a zprávy o japonských zvěrstvech, zejména v Nankingu, výrazně obrátily mínění Američanů a Angličanů proti Japonsku. Německo však bylo méně rozčarováno a amatérští diplomaté mezi japonskými velvyslanci, bývalými vojáky, se chopili představy, že potlačí britské a zejména americké akce tím, že se spojí s Německem a Itálií v Paktu proti Kominterně, který byl podepsán v roce 1936. V roce 1938 oznámilo Německo uznání státu Mandžukuo a v roce 1940 vyjednal ministr zahraničí Jósuke Macuoka desetiletou Trojdohodu s Německem a Itálií. Pakt obsahoval přísliby pomoci v případě, že kterákoli ze stran se bude angažovat proti zemi, která ještě nevstoupila do války, tj. USA. Macuoka se chybně domníval, že zmenšil pravděpodobnost vzniku války s USA, ale ve skutečnosti jeho neohrabaná práce přesvědčila ministra zahraničí USA Cordella Hulla a mnoho jiných o tom, že Japonsko rozhodně směřuje k rasismu. Skutečnost však byla jiná.
Popravdě řečeno mnoho Japonců se během tohoto desetiletí přesvědčilo, že liberální demokracie na Západě neuspívá a spekulovalo, že je třeba nahradit neefektivní a svárlivou strukturu stranickopolitických vládních kabinetů rozhodnější formou vládní moci, která by dokázala zachovat prvky národní individuality a soustředit se na státní pospolitost (kokutai). Jako možný symbol a vůdce takové struktury se koncem třicátých let jevil populární a nevyzpytatelný Fumimaro Konoe a když v roce 1940 podruhé nastoupil do čela vlády, rýsovala se významná podpora pro "Asociaci na podporu císařské vlády" (Taisei jokusankai), kterou měly být nahrazeny politické strany. Konoe sám pracoval s trustem mozků bystrých mladých akademiků, kteří se nakonec ustanovili jako asociace Šówa Kenkjukai (Vědecké společnosti Šówa), jež prováděla množství studií v této oblasti. Mnoho "nových úředníků" lákal systém, v němž by byla výraznější jejich schopnost ovlivňovat a usměrňovat vývoj. Vzniklo Konoeho politické sdružení a politické strany se dobrovolně rozpustily, aby mohly do tohoto sdružení vstoupit. Z něj se ovšem nikdy nestala efektivní organizace nebo hnutí, které by přineslo základní změnu. Japonsko nemělo žádnou skutečně masovou stranu a nikdy si nevytvořilo osobnost podobnou "vůdci", který by byl schopen zastínit císařskou aureolu.
Po rozpoutání války v Evropě v roce 1939 následovala nacistická vítězství na Západě v roce 1940 a útok na Sovětský svaz v roce 1941. Macuoka následoval Hitlera při vypracování Paktu o neutralitě s Ruskem ve víře, ze se tím formuje velká koalice Německa, Japonska, Itálie a Sovětského svazu, koalice revizionistických mocností proti angloamerickým národům, které odmítly spolupracovat s Japonskem a Čínou. Když se tento plán v důsledku německých útoků zhroutil, rozešel se Konoe s Macuokou, který se chtěl spojit s Němci při útoku na sever. Naléhavá potřeba surovin pro Japonsko se nedala uspokojit pouze dalšími kroky do jihovýchodní Asie nebo ústupky Spojeným státům uvolňováním vlivu v Číně. Konoe trval na tom, aby se pokračovalo ve sbližování vztahů s USA, čímž se vlastně postavil Macuokovu politickému modelu, řízenému Osou. Nakonec se pokusil zorganizovat schůzku s prezidentem Franklinem D. Rooseweltem v naději, ze bude možné dosáhnout určitého ujednání. Když neuspěl, v beznaději rezignoval a byl nahrazen generálem Hidekim Tódžóem.
Na svém zasedání 30. června 1941 japonská nejvyšší válečná rada posuzovala možnosti mezinárodní situace po nacistickém útoku na Sovětský svaz. Bylo rozhodnuto pokračovat v postupu na jih a zmocnit se evropských kolonií v jihovýchodní Asii. Útok na Sovětský svaz byl odložen až do chvíle, kdy nacisté budou mít vítězství na dosah ruky.
Velká Británie, Francie a Nizozemí byly zaměstnány válkou v Evropě a nepředpokládalo se, že by měly dostatek sil k obraně svých asijských kolonií. Po porážce Francie a Nizozemí se nabízela hned dvě velmi lákavá sousta - francouzská Indočína a Nizozemská východní Indie, dnešní Indonésie. A rozhodně by nebylo příliš riskantní zmocnit se i britského Malajska, Barmy a severního Bornea. Jen si včas zabezpečit svůj podíl při budoucím dělení kořisti. Proto byly japonské plány zatajovány i před německým spojencem. V Tokiu byly připraveni přiznat Německu a Itálii panství nad Evropou a Afrikou, ale Asii považovali za svou zájmovou oblast.
Umírněná strana, ke které patřili ministerský předseda princ Konoe a asi i japonský císař, ztrácela půdu pod nohama. Marně poukazovala na nebezpečí konfliktu se Spojenými státy. Ty přece nebudou nečinně přihlížet, až dojde i na jejich Filipíny. A hned první "skok na jih", okupace severní části francouzské Indočíny, vyvolal ostrou reakci ve Spojených státech. Roosevelt varoval Japonsko, že v případě útoku proti Nizozemské východní Indii, který by vyvolal zásah Velké Británie, vstoupí i Spojené státy do války proti Japonsku.
Militaristická klika uložila japonským diplomatům zahájit jednání se Spojenými státy a protahovat je až do chvíle, kdy armáda bude mít dostatečné zásoby strategických surovin, hlavně ropy. Nedostatek této důležité suroviny odrazoval japonské militaristy od předčasných dobrodružství. Japonsko jako země bez surovin nebylo připraveno na dlouhou válku. Vpravdě prorocká slova pronesl militarista admirál Jamamoto: "Během prvních šesti až dvanácti měsíců války proti Spojeným státům a Velké Británii budu postupovat rázně a dosáhnu řady vítězství. Jsem však nucen varovat: prodlouží-li se válka na dva nebo dokonce na tři roky, nejsem si jist konečným vítězstvím.
A tak se jednalo, ale tak, aby nedošlo k dohodě. Spojené státy měly všechny trumfy v ruce, vždyť dodávaly Japonsku většinu strategických surovin. Jen v letech 1937 až 1940 dovezly do Japonska za 670 miliónů válečného materiálu a ročně za 50 miliónů dolarů nafty. Jejich návrhy na dohodu spíše útočníky povzbuzovaly, než zastrašovaly. Nechť Japonci stáhnou vojska z Indočíny a Spojené státy budou opět dodávat strategické suroviny a uvolní zmražená japonská konta v amerických bankách. Návrh prince Konoeho na osobní schůzku s prezidentem Rooseveltem byl odmítnut. Prý by mohl být považován za pokus o appeasement. Tím byl osud umírněných v Tokiu rozhodnut. Novým ministerským předsedou se stal generál Tódžó, mluvčí militaristické kliky, a každý znalec japonských poměrů musel vědět, co to znamená.
V Tokiu převládlo přesvědčení, že válka se Spojenými státy, je neodvratná, a podle toho byly stanoveny japonské návrhy při jednáních s Američany. Spojené státy uznají okupaci Indočíny, přestanou podporovat Čankajška a uvolní obchod s Japonskem. Japonsko bylo ochotno se za to zavázat, že sice bude pokračovat v okupaci Číny, ale jinak nepodnikne ve východní Asii žádný další ozbrojený útok. Snad se ani nepředpokládalo, že Američané budou tyto návrhy brát vážně za základ dalšího jednání. Čas jednání totiž skončil.
Japonský císař konečně souhlasil, jen požadoval, aby Spojeným státům byla vyhlášena válka ještě před zahájením válečných operací. Ani toto skromné přání mu jeho vlastní generálové nesplnili. Ve Washingtonu se ještě jednalo, přes oceán putoval osobní Rooseveltův dopis japonskému císaři, ale japonská válečná eskadra již vyplula z Kurilských ostrovů směrem k Havaji. Další svaz válečných lodí směřoval do Jihočínského moře k Filipínám a Malajsku a na čínských letištích se připravovala letadla k útoku na Hongkong a Manilu.
Japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941 byla událost tak významná a s dalekosáhlými důsledky, že je nutno se nad ním trochu zamyslet. Byly o něm již napsány desítky knih, vyšetřovací spis Kongresu tvoří 39 objemných svazků a další vyšetřování proběhla ve vojenských kruzích a ve zpravodajské službě. A přece dosud nebylo vyřčeno poslední slovo. A asi už nikdy nebude, i když tajné archivy již vydaly svědectví o většině událostí z druhé světové války.
Je pravdou, že Tichý oceán je pro nás suchozemce nepředstavitelnou vodní plochou, vymykající se kontrole. Na začátku čtyřicátých let byly transoceánské lety výjimkou. Obchodní lodě většinou pluly po všeobecně známých trasách. Ta část Pacifiku, kudy směřovala flotila japonských letadlových lodí před útokem na Pearl Harbor, ležela mimo běžné lodní cesty, a tak se mohla celkem nepozorovaně přiblížit k Havajským ostrovům.
Nicméně Američané znali japonské tajné kódy. Opět lze namítnout, že flotila určená k útoku na Pearl Harbor nepotřebovala být s nikým ve spojení. Stačilo pouze přijmout smluvené heslo "Vystupte na horu Niitaka" a v krátké chvíli letouny startovaly. Potom již americká obrana neměla možnost vůbec něco podniknout.
Zavinila tedy katastrofu v Pearl Harboru směs nedbalosti, podceňování nepřítele a lehkomyslnosti? Opakovala se i v tomto případě historie z indiánských válek před bitvou u Little Big Hornu? Jisté je, že i když byla situace považována za vážnou, nebyly vydány odpovídající rozkazy. Tichomořské loďstvo nebylo uvedeno do stavu bojové pohotovosti, přestože se vědělo, že velký konvoj japonských válečných a transportních lodí směřuje do Jihočínského moře. Věřilo se, že válka nevypukne, dokud se ve Washingtonu vyjednává? Nebo že válce musí předcházet její vypovězení? Byly považovány Havajské ostrovy za tak bezpečné a vzdálené od nepřátelských válečných základen, že se s leteckým útokem vůbec nepočítalo?
eště za války Roosevelt prohlásil, že kdyby nebylo Pearl Harboru, nikdy by nepřiměl Kongres poslat americké vojáky do Evropy. Nebyl tedy Pearl Harbor "léčbou šokem", která měla přivést nerozhodnou Ameriku do protifašistického tábora? Setkáváme se i s názory, že americká vláda záměrně neučinila včasná opatření. Je-li tomu tak, potom si asi nikdo ze zasvěcených neuvědomil ničivost moderní válečné techniky a možnost škod, které mohly vzniknout.
A právě k rozsahu škod zaměříme závěrečnou úvahu. Na první pohled je seznam ztrát hrozivý. Bitevní lodě Arizona, Kalifonie a Západní Virginie byly potopeny, Oklahoma a Nevada těžce poškozeny, Pensylvánie, Tennessee a Maryland byly s to doplout k západnímu pobřeží Spojených států k opravě. Poškozeny byly dále tři křižníky, dva torpédoborce, dvě další válečná plavidla byla potopena a dvě poškozena. Zničeno bylo 188 letounů a zahynulo asi tři tisíce osob. Ale všechny tři letadlové lodi, které obvykle kotvily v Pearl Harboru, byly shodou okolností na moři. Saratoga byla v opravě v Kalifornii, Lexington a Enterprise na cestě k ostrovům Wake a Midway. Jejich záchrana se ukázala být pro další průběh námořních operací v Pacifiku velmi významná. A to nejdůležitější - Japoncům se nepodařilo vyřadit základnu Pearl Harbor na dlouhou dobu z provozu a nezničili ani obrovské zásoby pohonných hmot - 4,5 miliónu barelů.
Je otázkou, zda by se změnil průběh začátku války v Tichomoří, kdyby k překvapivému útoku na Pearl Harbor nedošlo. Zachránily by válečné lodě a letouny z této základny Filipíny, Malajsko a Indonésii před japonským útokem? Asi ne - v prvních chvílích války bývají všechny výhody na straně útočníka.
I když prezident Roosevelt se souhlasem Kongresu a nejvyššího vojenského vedení prohlásil Evropu za prvořadé bojiště, obyvatelstvo Spojených států se více zajímalo o válku v Tichomoří. Japonsko již dlouho bylo považováno za nepřítele, sporných otázek přibývalo, navíc existoval nevyrovnaný účet za Pearl Harbor. Válka s Japonskem si vyžádala nepoměrně větší daň krve než celkem snadné vítězství v Evropě. Hrozilo, že se dokonce protáhne. Kdo z Američanů věděl o dokončované atomové pumě, kdo věděl, že Sovětský svaz se zapojí do války proti Japonsku? Ještě na začátku roku 1945 americké vrchní velení předpokládalo vylodění na nejjižnějším japonském ostrově v listopadu roku 1945 a invazi na hlavní ostrov Honšú dokonce až na jaře 1946.
Po útoku na Pearl Harbor jako by se naplňovala prorocká slova admirála Jamamota. Japonsko vedlo válku skutečně energicky a za půl roku dokonce překročilo svůj plánovaný obranný perimetr v Pacifiku a Indickém oceánu. Za cenu 15 000 padlých posunulo Japonsko své hranice až k Indii, Austrálii, Gilbertovým ostrovům a Aleutám. V další fázi bylo úkolem japonské armády protivníka vyčerpat bojem o předsunutá postavení. V Tokiu věřili, že spojencům nakonec nezbude než uzavřít mír a ponechat Japonsku vše, co si v první fázi války vybojovalo.
V obsazených územích nalezli Japonci suroviny, které tak nutně potřebovali, především naftu, rudy a kaučuk. Ale tato bohatství byla vzdálena tisíce kilometrů od japonských ostrovů. Bylo třeba je po mořích dopravit stejně jako vojáky a válečný materiál na vzdálená bojiště. Brzy bylo zřejmé, že zvítězí ten, komu se podaří ovládnout obrovské prostory Tichého oceánu.
Zprvu Američanům hrozilo, že tuto námořní válku prohrají. Navíc byla jiná, než se očekávalo. Nedošlo k velkým utkáním svazů bitevních lodí. Rozhodující zbraní se staly letouny, letadlové lodě a ponorky. Například několik desítek japonských letounů potopilo v Indickém oceánu dvě britské bitevní lodě, plující na pomoc ohroženému Singapuru, což signalizovalo soumrak věku bitevních lodí.
Počáteční úspěchy Japonska byly z taktického hlediska geniální a strategicky zničující. Ozbrojené síly, zejména námořnictvo, si nepřály válku s USA, protože věděly, že v dlouhodobém výhledu nemohou přežít, avšak pociťovaly omezení v důsledku zmenšujících se zásob a válečného materiálu k vedení operací, přičemž ještě stále existovala možnost dosažení brzkých vítězství. Ta mohla vytvořit podmínky pro jednání a zvýšit pravděpodobnost úspěchu. Šlo o rezervy - zdroje v jihovýchodní Asii byly dostupné jen nakrátko a špatně spravované, přičemž počáteční ponížení z porážky mělo za následek rozhodnutí Američanů a Spojenců nepřijmout nic jiného než bezpodmínečnou kapitulaci.
Bod zvratu v tichomořské válce přišel velmi brzy, a to v bitvě o Midway v Korálovém moři koncem května a začátkem června 1942. Zdrcující ztráty letadlových lodí a vycvičených pilotů, které japonsko utržilo, změnily poměr sil. Přišlo úporné a nákladné dobytí tichomořských ostrovů a bylo ztraceno tisíce životů, ale pro Japonce, kteří si byli vědomi toho, co se stale, byla válka neodčinitelně ztracena.
V roce 1943 pominulo bezprostřední ohrožení Austrálie a válka v jižním Pacifiku se začala vyvíjet v neprospěch Japonců. V té době již bylo japonské námořnictvo natolik ochromeno, že lodní doprava ze Spojených států na jihopacifické bojiště mohla probíhat téměř nerušeně. Námořní převaha umožnila vojskům Spojených států obsazovat od roku 1943 jednu japonskou základnu za druhou. Jména ostrůvků ztracených v Tichém oceánu proběhla světovým tiskem. Kdo kdy dříve slyšel o Bismarckově souostroví, o ostrovech Saipan, Tinian, Iwo Džima, Tarawa nebo Okinawa? Doslova přískoky z ostrova na ostrov se Američané blížili k Filipínám a vlastním japonským ostrovům.
Politické reakce byly v souladu s vojenskými porážkami. Pád Saipanu v roce 1944 způsobil i pád kabinetu Tódžóa, který byl nahrazen dalším generálem jménem Koiso Kuniaki. V roce 1944 jednotky generála MacArthura opět obsadily Filipíny a na jaře 1945 zahájila invaze na Okinawu krutou bitvu, v jejímž závěru se zbylé japonské síly v červnu vzdaly. Premiérem se stal admirál ve výslužbě Suzuki Kantaro.
V roce 1945 bylo rozhodnuto. Američané se vylodili na Filipínách a z ostrovů Iwo Džimy a Okinawy začali soustavně bombardovat japonská města. Účinek zápalných pum na města s většinou dřevěných domků byl obzvláště zničující. Navíc spojenecké válečné námořnictvo zahájilo účinnou blokádu japonských přístavů.
Začalo velké úsilí o hledání cesty, jak vyprostit Japonsko z války. Nálety letadel B-29 se základnou na Saipanu a Tinianu, které začaly v březnu 1945, proměnily pomocí zápalných bomb v sutiny všechna důležitá japonská města kromě Kjóta. V celém Tichomoří nebyly japonské posádky, které byly odříznuty a obklíčeny, schopny zásobování. Námořní orgány se uchýlily k sebevražedným letům zvaným "božský vítr" - kamikaze - s nezkušenými piloty, aby se vyrovnaly se ztenčenými zásobami paliva a kvalitou letounů. Samotné Japonsko bylo odříznuto od zásob potravin ze své říše, bez nutných zemědělských pracovních sil a přinuceno k vykořenění letitých borovic pro získání oleje z jejich kořenů. Již v únoru 1945 Konoe Fumimaro zaslal memorandum císaři, v němž zdůvodňoval nutnost ukončení války. Varoval, že pokračování v boji může vést pouze k levicové revoluci a stálému nebezpečí pro státní pospolitost (kokutai), a skutečně, když se ohlédl do třicátých let, byli samozvaní vlastenci z řad ozbrojených sil agenty revoluce a podvratné činnosti s dvojitou tváří bohyně Janus.
Na americké straně státní podtajemník ministerstva zahraničí Joseph Grew, předválečný velvyslanec v Tokiu, pracoval na úpravách "bezpodmínečné kapitulace", aby ujistil japonskou elitu, že státní pospolitost kokutai a císařský systém mohou přetrvat i po kapitulaci. V tom mu bylo bráněno, ale na Postupimské konferenci koncem července prezident Truman ujistil Spojence, že "Japonci by neměli být zotročeni jako rasa nebo zničeni jako národ; ...Japonsku bude dovoleno zachovat si takové obory průmyslu, které jeho ekonomika bude schopna udržet; ...případná japonská účast na světových obchodních vztazích bude dovolena"; a "Okupační jednotky spojenců budou z Japonska staženy, jakmile bude dosaženo těchto cílů (potrestání válečných zločinců, odzbrojení vojsk a zavedení demokratických reforem) a v souladu se svobodnou vůlí japonského národa bude sestavena zodpovědná vláda orientovaná na mír".
V Tokiu sílily hlasy žádající zahájit mírová jednání. Válku už nebylo možno vyhrát. Ale vojenská klika neztratila dosud svůj vliv a ani císař se neodvažoval prosazovat mírová jednání. Japonští militaristé však netušili, co se v amerických laboratořích připravuje a jak podivný a zlověstný bude konec této války. Ve Spojených státech dokončovali přípravu první atomové pumy. Vznikala otázka, zda jí bude opravdu použito. To záviselo na výsledku zkoušky, jejíž datum bylo stanoveno na 16. červenec 1945. Toho dne vybuchla u Alamogorda první atomová puma. Kdo si tenkrát uvědomil, že začíná nový, atomový věk? Kdo si byl vědom nebezpečí, které náhle před lidstvem vyvstalo? Nebezpečí jaderného konfliktu dodnes znepokojuje lidstvo, a to proti dnešním jaderným zbraním byla pokusná puma z 16. července dětskou hračkou.
Nový prezident Truman byl o úspěšném pokusu s atomovou zbraní informován v průběhu konference Velké trojky v Postupimi. Z té doby se datuje první pokus o atomovou diplomacii, nebo přesněji řečeno o atomové vydírání. Když Truman jen tak mezi řečí informoval Stalina o nové zbrani, byl překvapen. Stalin projevil pouze zdvořilý zájem - nic víc. Dnes víme, že byl o výrobě americké atomové pumy informován, a proto nebyl překvapen, nebo dokonce zděšen. Na jeho postojích se nic nezměnilo, a tak první pokus ovlivnit Sovětský svaz atomovou bombou neuspěl.
Bylo třeba rozhodnout, zda se tato strašlivá zbraň má použít v plné síle, nebo zda bude stačit pouze demonstrace s "malou technickou ukázkou". To navrhovali někteří vědci, kteří stáli u jejího zrodu, ale bylo rozhodnuto jinak. Jen nemnozí si uvědomili, že od této chvíle každá budoucí válka by mohla znamenat konec civilizace na této planetě. Nikdo z odpovědných vědců totiž nevěřil, že Spojené státy si mohou na delší čas udržet monopol na atomové zbraně. Ale štěpení atomů bylo vyřešeno a praktická výroba pumy byla jen otázkou času a vynaložených prostředků.
Suzukiho vládní kabinet nebyl schopen na návrh kapitulace reagovat a pro veřejnost použil pojem mokusacu - doslovně "ignorovat" nebo "bez komentáře". Američtí představitelé to přijali jako odmítnutí, čímž ve skutečnosti také bylo, a začali realizovat své rozhodnutí použít první atomovou bombu.
Bombardováním Hirošimy 6. srpna a Nagasaki 9. srpna byla pro svět odhalena hrůza atomových zbraní. Sovětský svaz vyhlásil Japonsku válku 8. srpna a den poté zahájila jeho vojska bojovou činnost na Dálném východě. 24. srpna osvobodila Pchjongjang. Vojsko 2. dálnovýchodního frontu a svazy Tichomořského loďstva osvobodily 28. srpna jižní část Sachalinu a týž den se začala vyloďovat spojenecká vojska na japonském území. Jediná dosud nezdecimovaná síla, Kvantungská armáda, byla rozdrcena sovětskými vojsky. V Tokiu nyní zápasil kabinet s rozhodováním. Ministr pozemního vojska Anami chtěl počkat na invazi v naději, že obrovské ztráty, které si vyžádá, přinutí Američany k poskytnutí záruky pro zachování císařského systému. Prozatímní odpověď nabízela Spojeným státům kapitulaci se zachováním vlády císaře, ale mistrovsky nejednoznačná odpověď ministra zahraničí Byrnese uváděla, že císař bude podléhat okupačním vojskům a že o konečné formě vlády rozhodne japonský národ. V Tokiu se rozvinula diskuse; konzervativci byli nespokojeni, avšak optimisté argumentovali, že i podmaněný císař je stále císařem a že mohou počítat se svými spoluobčany, kteří dojdou ke správnému rozhodnutí. Vláda byla rozdělená, nacházela se ve slepé uličce a obrátila se na císaře samotného, aby rozhodl. Ten se rozhodl ve prospěch přijetí Postupimské deklarace. Byl připraven výnos, kterým se rozhodnutí dávalo na vědomí a císař je nahrál pro polední vysílání dne 15. srpna.
Té noci došlo k poslední vzpouře stráží, důstojníci zavraždili svého velitele a vnikli do paláce, aby záznam našli a zničili. Ten byl bezpečně uschován, a tak druhého dne národ poprvé uslyšel hlas svého panovníka. Výnos o kapitulaci je při pozorném čtení mocným a fascinujícím dokumentem. Panovník je obdařen obětní a soucitnou povahou a pouze jeho vlastnosti mohly zachránit lidstvo. "Jestliže bychom měli pokračovat v boji, nejenže by to vedlo ke konečnému zhroucení a vyhlazení japonského národa, ale vedlo by to rovněž k úplnému vyhlazení lidské civilizace. Jak můžeme za této situace zachránit miliony našich poddaných a odpykat svůj trest před posvátným duchem našich císařských předků?" Poslední zpráva je vyjádřena ve verších Sútry o 42 odstavcích: "Rozhodli jsme se vydláždit cestu k velkému míru pro všechny budoucí generace snášejíce to, co snést nelze, a trpíce tím, čím trpět nelze."
Na palubě bitevní lodi Missouri - podle mateřského státu prezidenta Trumana - byla v Tokijském zálivu podepsána dne 2. září 1945 bezpodmínečná kapitulace Japonska. Za spojeneckou stranu dokument podepsali představitelé vrchního velení SSSR, USA, Velké Británie, Číny, Francie, Nizozemí, Austrálie, Kanady a Nového Zélandu. Druhá světová válka skončila.

Kamikaze:

Samo jméno má původ ve středověkých dějinách Japonska. V roce 1281 dal chán Kublaj shromáždit obrovskou flotilu, na lodích prý bylo na 150 000 mužů, kteří měli dobýt říši Vycházejícího slunce. Zasáhla příroda - ničivý tajfun rozptýlil loďstvo a k invazi nedošlo. Božský vítr - kamikaze - uchránil zemi před nepřátelským útokem a porobením. V roce 1944 měli úlohu "božského větru", který přispěje k záchraně Japonska, převzít lidé.
Většina historiků spojuje nasazení pilotů-sebevrahů se jménem viceadmirála Takidžiróa Onišiho, který se stal velitelem První letecké armády na Filipínách před americkým vyloděním na Leyte. Oniši se, pravda, výrazně podílel na prosazení této myšlenky, zformování i řízení Speciálního útočného sboru, jednotky pilotů kamikaze, ale bezprostřední podnět však dal kapitán Eičiró Džó, někdejší císařův námořní pobočník, jenž za bitvy ve Filipínském moři velel lehké letadlové lodi Čeoda. "Nemůžeme dále doufat, že potopíme početnější letadlové lodi nepřítele konvenčními metodami útoku," usoudil po prohrané bitvě a naléhal na "okamžité zformování speciálních jednotek, které uplatní taktiku střemhlavých sebevražedných útoků". Džó svou výzvu tehdy adresoval právě viceadmirálu Onišimu. Oba důstojníci - Džó i Oniši - patřili k úzkému okruhu císařova bratra "námořního" prince Takamacua, který 22. června 1944 přednesl zmíněný návrh Hirohitovi. Ostatně ani Džó nepřišel s myšlenkou nasadit letce-sebevrahy jako první. Obsahovaly ji od počátku plány prince Takamacua, již ve štábních studiích z roku 1943 bylo dokazováno, že střemhlavé bombardéry, které dopadnou na paluby nepřátelských lodi, mohou způsobit mnohem větší škody než konvenční útoky torpédy a pumami.
Z hlediska tradic i psychologického pohledu bylo letadlo "ideálním prostředkem pro sebevraždu". Pilot v kokpitu útočícího stroje byl stejně osamocen jako samuraj starých příběhů. Z čistě technického hlediska měly protiletadlové baterie menší šanci zasáhnout letadlo směrující k lodi vysokou rychlostí střemhlavým letem. Jediný stroj mohl potopit loď, jejíž hodnota byla přinejmenším tisíckrát vyšší. Původci návrhu měli na mysli i další skutečnost. Sebevražedné bodákové útoky, k nimž se japonští velitelé často uchylovali v beznadějné situaci, vyžadovaly skutečnou odvahu a disciplínu ale v podstatě "neposkytovaly" žádnou satisfakci samurajské potřebě individuálního heroismu". Stály moc životů a vzhledem k palebné síle automatických zbraní nepřítele poskytovaly malé vyhlídky na úspěch. Jednoduchá, funkční a relativně laciná Japonská letadla byla vhodná pro uvedený účel. Pilot navíc nepotřeboval žádný komplikovaný výcvik, nebylo třeba, aby byl připraven na vzdušné souboje, zvládl techniku bombardování či navádění torpéd. Kromě toho, což bylo nepochybně podstatné, v ozbrojených silách byl opravdu dostatek mladých mužů ochotných podstoupit touto cestou nejvyšší oběť. Zvláště bezprostředně po válce se objevila rada dohadů o letcích kamikaze. Vyskytla se tvrzení, že byli pro tento úkol připravováni od dětství, do akce šli pod vlivem drog, byli řetězy připoutáni ke kokpitům letadel, hovořilo se o nich jako o náboženské sektě atd. Avšak nic z toho neodpovídá skutečnosti. Většinou šlo o mladé dobrovolníky a se získáváním adeptů smrti nebyly problémy. Hlavní důvod je třeba hledat v tradicích a pojetí japonské výchovy. Mladý muž ve věku 20 - 30 let byl chápán jako "dlužník" starších, kteří ho dosud materiálně zabezpečovali, dali mu vzdělání. Bariérou, kdy člověk přestal být "dlužníkem", bylo až jedenačtyřicet let. Jestliže někdo do této doby zemřel, "dluh" poznamenal i jeho postavení v posmrtném životě. Jiná situace vznikla, padl-li v boji. Poté byl postaven na roveň císaři a jeho duch sídlil ve svatyni Jasukuni, místě věčného odpočinku všech bojovníků.
Princ Takamacu hovořil 22. června s císařem o návrhu kapitána Džóa v knihovně komplexu císařského paláce. Hirohito dobře věděl, že proti myšlence nasadit piloty-sebevrahy jsou jeho nejbližší rádci, včetně strážce tajné pečeti Kidóa. S projektem dokonce nesouhlasil ani premiér Tódžó. Celá věc byla přece jen obtížnější než poslat rolnické synky do sebevražedného bodákového útoku. Morálka jednotek musela být založena na náboženském zanícení zpola vycvičených pilotů připravených kdykoli zemřít. Její zřízení vyžadovalo přímý souhlas císaře a zůstávalo otázkou, jaké důsledky by tento krok mohl mít po válce. Samozřejmě pochybnosti by odpadly, kdyby nasazení pilotů kamikaze přineslo jisté vítězství. To však v dané situaci nikdo nemohl zaručit. Během rozhovoru císař a princ Takamacu zvažovali všechna pro i proti, důležitou roli zřejmě sehrál princův argument, že návrh kapitána Džóa není ojedinělý. Takto bylo možno záležitost prezentovat jako důsledek "iniciativy zdola" a návrh byl přijat.
Jeho uskutečněním byl pověřen viceadmirál Oniši. "Podle mého mínění existuje jediná cesta, jak dosáhnout s naší oslabenou silou maxima účinnosti, a tou je organizování útočných jednotek stíhaček Zero vybavených 250 kg bombami, jež budou provádět sebevražedné útoky na nepřátelské letadlové lodi," sdělil svým velitelům po příletu na Filipíny. Krátce nato začal organizovat Speciální útočný sbor, jehož základny byly v Malbacatu na Luzonu a v Cebu City na Cebu. Do tohoto nového útvaru se hlásili dobrovolníci z japonských jednotek po celých Filipínách, zdaleka ne všichni mohli být přijati, neboť viceadmirál neměl k dispozici dostatek letadel. Počátečním hlavním úkolem Onišiho speciální jednotky byla podpora útoku Kuritova Prvního úderného svazu.
Je pravda, že k ojedinělým sebevražedným útokům japonských pilotů došlo ještě před bitvou v Leyteském zálivu, ale první "oficiální" akce proběhla ráno 25. října 1944. Prvními šesti "adepty nesmrtelnosti" byli letci ze základny v Davau na jihu Mindanaa. Zde sice formálně jednotka letců-sebevrahů nebyla zřízena, ale tito piloti dostali souhlas k akci. "Nyní jste všichni bohy bez pozemských přání. Jediné, co budete chtít vědět je, zda váš útok nebyl marný. Bohužel vás nebudeme moci informovat o výsledcích. Budu však sledovat vaše úsilí až do konce a podám trůnu zprávu o vašich činech. Tím si můžete být jisti. Žádám vás všechny, abyste úkol splnili co nejlépe," promluvil k pilotům viceadmirál Oniši. Svým způsobem šlo o charakteristickou záležitost. Oněch šest mladých mužů patřilo k nejslabším letcům na základně, cítili se bezcenní, zadlužení a neužiteční. Nyní se však vše mělo změnit a nadešla jejich velká chvíle. Každý si srkl sake, zapil douškem vody, kolem čela si uvázali bělostné šátky hačimaki stejně jako kdysi staří samurajové, když si přáli dát najevo, že jdou do bitvy zemřít. Nasedli do svých strojů a krátce po rozbřesku odstartovali.

ZDROJ: www.japonsko.info

Historie Japonska III. (Války I.)

27. dubna 2010 v 19:15 | Nashime

Čínsko-Japonská válka:

Čínsko-japonská válka vypukla v Koreji. Jejím katalyzátorem byla tonghakská revolta v roce 1894. Hnutí Tonghak (východní učení) začalo jako náboženská směsice myšlenek Číňanů, buddhistů a Korejců. Korejským dvorem postaveno mimo zákon, začalo se toto hnutí pokoušet o prosazení nacionalistických nálad, protestujících proti korupci a chudobě korejské společnosti a přítomnosti cizích mocností (Číny a Japonska). Na korejskou žádost vyslala Čína k potlačení povstání roku 1894 vojska a podle podmínek dohod vypracovaných v roce 1885 s Čínou se i Japonsko rozhodlo do Koreje vyslat své jednotky. Čína dala poprvé oficiálně na vědomí Japonsku, že Korea je vazalskou zemí Číny. Japonci vnesli požadavek, aby Korejci za japonského dohledu provedli zásadní reformy ve své správě. Když Číňané odmítli spolupracovat, vyústil spor ve válku a v bojových akcích byly moderní a dobře vedené ozbrojené síly Japonska vždy úspěšné. Brzy dosáhly převahy a potopily severní flotilu čínského námořnictva. Boje skončily v březnu 1895. V dubnové dohodě v Šimonoseki byly stanoveny velmi tvrdé podmínky. Byly vyplaceny vysoké reparace, Liaotungský poloostrov, Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy byly postoupeny Japonsku a Číňané byli nuceni přiznat Japoncům obchodní výsady v čínských přístavech. Okupace Tchaj-wanu umožnila Japonsku nabýt počátečních zkušeností s mocenskou vládou a řízeným vývojem. Korea byla vymaněna z čínského vazalského řádu a byla prohlášena za nezávislou. Brzy intervenovaly Francie, Německo a Rusko, aby přinutily Japonsko vrátit Liaotungský poloostrov Číňě, čímž se otevřel prostor pro politické třenice mezi Japonskem a Ruskem v Koreji a Mandžusku.

Rusko-Japonská válka:

V roce 1898 získalo Rusko pronájem sporného poloostrova Liao-tung a ruský vliv v Koreji začal brzy překonávat japonské úspěchy. Protichůdné vojenské ambice Ruska a Japonska ve vztahu ke Koreji a poloostrovu Liao-tung vedly v roce 1904 k válce. Japonci zaútočili jako první a vytvořili blokádu Port Arthuru, kde byla uzavřena ruská flotila Dálného východu. Japonská vojska postoupila do Mandžuska, kde svedla s ruskými jednotkami gigantickou bitvu u Mukdenu. Ruská baltická flotila byla na jaře roku 1905 zcela rozdrcena admirálem Heihačirem Tógóem u Cušimského průlivu.
V létě roku 1905 přiměl prezident Theodor Roosevelt Rusko zasednout k jednacímu stolu v Portsmouthu ve státě New Hampshire k mírovým jednáním. Touto dohodou Japonsko opět získalo Liaotungský poloostrov a zajistilo si jižní polovinu ostrova Sachalin. Ruský vliv byl z Mandžuska vytlačen a ztratil i své pozice v Koreji, kde se usadil jako stálý zástupce Itó Hirobumi, bývalý ministerský předseda Japonska. Od roku 1909, kdy byl zavražděn korejským nacionalistou, se začaly projevovat požadavky rozhodnějších kroků, které nakonec vedly k japonské anexi Koreje v roce 1910.
Uvnitř Japonska velmi stoupla prestiž japonských ozbrojených sil. Snaha Japonska v období Meidži dosáhnout velmocenského postavení byla korunována úspěchem. Císař se přiblížil stavu božství a japonské námořnictvo nemělo na obzoru žádné nepřátele.

První světová válka:

Japonsko si svou skromnou účastí v první světové válce zvýšilo mezinárodní prestiž a vypracovalo si vlastní pozici v Asii a Tichomoří. Zapojení západních velmocí do války v Evropě dalo Japonsku příležitost k obsazení bývalých německých koloniálních držav v Číně a Tichomoří a možnost vyvolat tlak na Čínu, aby postoupila další území Japonsku. Do války Japonsko vstoupilo jako spojenec Anglie, ale po většinu času se omezovalo pouze na obsazení německých držav.
Dne 23. srpna 1914 vyhlásilo Japonsko válku Německu. V listopadu 1914 dosáhlo kontroly nad německými državami v Šan-tungu a nad německými tichomořskými ostrovy. V roce 1915 nutila japonská vláda v tajných 21 požadavcích Čínu, aby se poddala japonské nadvládě nejen v Šan-tungu, ale i v jiných částech Číny, v  Mandžusku a Mongolsku. Jakmile Čína požadavky zveřejnila, byly všeobecně odsouzeny v Číně i na Západě. Zkompromitovaly japonské imperiální ambice a postavily před ně vlnu čínského nacionalismu.
V roce 1918 bylo Japonsko přizváno jako jeden z "Velké pětky" na mírovou konferenci do Versailles, na níž byla uznána nadvláda nad Šan-tungem a bývalými německými tichomořskými ostrovy, a bylo mu přiděleno křeslo v radě Společnosti národů.
Zmatky doprovázející pád cara a bolševickou revoluci v Rusku zvýšily japonské vojenské ambice na zajištění nadvlády nad východní Sibiří. V červenci 1918 vyslalo Japonsko 75 000 vojáků, třikrát více než jeho spojenci, jako součást spojeneckých expedičních sil na Sibiř. Jakmile jednotky na Sibiř dorazily, nechtěli Japonci ustoupit mezinárodnímu požadavku na stažení a drželi svá vojska na Sibiři až do roku 1922.

Mikdenský incident:

Japonsko na počátku třicátých let hledalo důvod k proniknutí do Číny a k ovládnutí jejího přírodního bohatství, kterého mělo žalostně málo. Zesílily hlasy volající po "aktivních krocích" v zahraniční politice. Pozornost se soustřeďovala na severovýchodní Čínu, kde se pro Japonsko zkomplikovala situace přechodem Čang Süe-lianga na stranu kuomintangské vlády.
Bylo rozhodnuto odtrhnout od Číny bohaté Mandžusko s přírodními zdroji a udělat z něj pod rouškou samostatného státu protektorát. Japonsko mělo na jeho území tzv. Čínskou posádkovou armádu o 5 000 mužích, jejíž oficiální poslání spočívalo v ochraně japonských usedlíků a majetku v Číně a v ochraně Jihomandžuské dráhy, která byla v jeho správě od rusko-japonské války. Ovšem její skutečnou úlohou bylo udržení destabilizace, především podporu samozvaných vládců jednotlivých provincií. V bezprostřední blízkosti byly soustředěny další vojenské síly v Koreji a na Liaotungském poloostrově.
4. července 1928 byl japonskou Kuantungskou armádou vyhozen do vzduchu vlak vezoucí bývalého spojence Japonců, maršála Čang-Cuo-linga. Vše bylo zaranžováno tak, aby atentát padl na hlavu čínských partyzánů, avšak tato záminka byla prohlédnuta a proti Japonsku se zvedla vlna celosvětové kritiky. Kritika Kuantungské armády přišla i z Tokia.
Po Čang-Cuo-lingovi nastoupil jeho syn Čang-Süe-liang, který také nehodlal Japoncům ustoupit. Odmítl rozšíření operačního prostoru Kuantungské armády za účelem ochrany Japonců, napadených místními bandity a odmítl japonské poradce ve svých ozbrojených silách. Nezbylo tedy, než vymyslet novou lest, jak ovládnout Mandžusko. V Japonsku se rozeběhla tisková kampaň, rozšiřující stále častěji zprávy o nepřístojnostech v Mandžusku, páchaných na japonských usedlících a jejich majetku. V té době také Čínská armáda odstranila japonského špióna kapitána Nakamuru a tím se dostala japonská armáda do pohybu.
Po řadě japonských provokací v létě 1931 došlo v noci z 18. na 19. září k výbuchu na trati Jihomandžuské dráhy severně od Mukdenu (Šen-jang), po němž japonské oddíly zahájily útok proti čínským vojskům. Vedení armády podalo japonskému konzulovi v Číně vysvětlení, že se Japonci bránili napadení Čínské armády. Ráno se rozeběhly vojenské operace po mandžuských městech.
Dne 21. září vstoupila na čínské území japonská vojska z Koreje a přes protest čínské vlády u Společnosti národů japonská armáda rychle postupovala a zabírala další a další oblasti, což tokijská vláda oficiálně zdůvodnila ochranou japonských usedlíků. Zatímco Velká Británie a Spojené státy nepodnikly žádné energické kroky proti agresi a svěřily celou záležitost zvláštní komisi Společnosti národů pod vedením lorda Lyttona, připravovalo Japonsko odtržení severovýchodní Číny a založení loutkového státu.
Japonská vláda nebyla schopna zastavit svévolné akce armády a tak 5. února 1932 bylo Mandžusko dobyto. Japonci získali 37% zásob čínské rudy, továrny, vyrábějící 40% čínského železa a elektrárny, produkující 25% čínské elektrické energie.
1. března 1932 byl vyhlášen samostatný stát Mandžukuo a do jeho čela byl postaven potomek bývalé vládnoucí čínské dynastie Mandžuů, Pchu-I. 15. září 1932 byl podepsán japonsko-mandžuský protokol, jímž Japonsko uznalo Mandžukuo, a to naopak potvrdilo platnost japonských práv na svém území a vyslovilo souhlas s rozmístěním japonských vojsk. Tím byla legalizována japonská agrese. Mandžusko se vrátilo do rukou právoplatných vládců, ovšem pod pevným dohledem Japonska.
Ve Společnosti národů byla záležitost japonské agrese předložena teprve na jaře 1933 valnému shromáždění, které všemi hlasy proti jedinému (japonskému) rozhodlo Mandžukuo neuznat. Japonsko odpovědělo demonstrativním odchodem ze Společnosti národů.
V japonském hospodářství se tato agrese projevila vojenskou inflační konjunkturou. Pomocí zbrojení a exploataci severovýchodní Číny, kde byla zahájena výstavba železnic a strategicky významných podniků, byly překonávány následky krize. Současně nastala v těchto letech také podstatná změna ve skladbě japonského průmyslu, protože s militarizací hospodářství vzrostl podstatně podíl těžkého průmyslu na celkovém objemu průmyslové výroby. Japonsko se snažilo využít Mandžukua také k řešení vleklé krize v zemědělství. Byl zahájen program přesídlování rolníků i celých vesnic, ponejvíce z horských oblastí, které krizi nejvíc utrpěly, do Mandžukua, kde se japonské rolnické osady měly stát opěrnými body rozsáhlé kolonizace.

ZDROJ: www.japonsko.info

Historie Japonska II. (Období)

27. dubna 2010 v 19:12 | Nashime

Období Asuka:

Princ Šótoku
Za začátek tohoto prvního historického období se považuje rok přijetí buddhismu na japonských ostrovech. Podle kroniky Nihon šoki poslal v roce 552 pekčský král japonskému vladaři (Kimmei) neobvyklé dary - sochu Buddhy Šákjamuniho ze zlaceného bronzu, několik posvátných písem a rituální předměty spolu s dopisem, v němž chválí a doporučuje novou nauku.
Tento čin způsobil napětí uvnitř japonského dvora. Napětí vyvolala otázka přijetí nového náboženství, které by mohlo být nepřátelské vůči existujícím praktikám. Několik mocných klanů, vedených rody Nakatomi a Mononobe vystoupilo proti přijetí těchto cizích kami. Jiné klany, vedené rodem Soga, se postavilo za přijetí buddhismu. Císař Kimmei povolil rodu Soga uctívat sochu Buddhy jako rodinné božstvo kami.
Buddhismus ale utrpěl porážku, když tradicionalisté obvinili buddhismus z epidemie a sochu svrhli do kanálu. Až vítězství rodu Soga nad rodem Mononobe v r. 587 umožnilo vlídnější přijímání buddhismu.
Skládací krabička z období Asuka
Soga no Umako nechal v letech 588 - 609 vybudovat chrám Hókódži (Asukadera) z vděčnosti za vítězství nad rodem Mononobe. Ovládl jamatský dvůr tak, že dosazoval své příbuzné na trůn a v případě potřeby je opět sesazoval. Prý nechal zavraždit svého synovce Šušuna, aby mohl na trůn dosadit svou neteř Suikó, která svěřila vládu svému synovci a regentovi, princi Šótoku (Šótoku Taiši).
Urna na popel z období Asuka
Princ Šótoku je v Japonsku jedním z nejváženějších kulturních hrdinů. Byl nadšený šiřitel a svatý patron japonského buddhismu. V letech 601 - 607 založil chrám Hórjúdži v Naře. Zanesl ochranu buddhismu do ústavy o sedmnácti článcích. Tento dokument přijímal oficiální byrokracii a zdůrazňoval čínské konfuciánské principy loajality, oddanosti, harmonie a schopnosti vládnout. Dokument představuje souhrn morálních zásad, posilování etiky byrokratických služeb pro trůn a vyzdvižení panovníka nad klanovou rivalitu. Dále princ Šótoku přeorganizoval a soustředil politickou moc kolem dvora. Zemřel roku 622.
Jeho smrt oslabila centralizační a kulturní reformní úsilí. Nikdo nebyl jmenován jeho nástupcem ve funkci regenta a rod Soga znovu prosadil svou moc nad trůnem. Despotické činy tohoto rodu vyvolaly odpor mezi dvořany. Roku 645 porazil císařský princ Naka no Óe a hlava jednoho z mocných klanů Nakatomi no Kamatari rod Soga, čímž ukončili jeho vliv a bylo opět vykročeno cestou reforem.

Období Taika:

Roku 645 porazil císařský princ Naka no Óe a hlava jednoho z mocných klanů Nakatomi no Kamatari rod Soga, čímž ukončili jeho vliv a bylo opět vykročeno cestou reforem.
Princ Naka se později stal císařem Tendži. Kamatarimu bylo přiděleno nové jméno Fudžiwara, a tak se stal předkem jednoho z nejvlivnějších rodů v japonských dějinách. Období bylo přejmenováno na Taika, neboli "Velká změna". V roce 646 byly vydány výnosy, určující směr reforem.
Vyhlašované cíle zahrnovaly obnovení moci pro vládce, zbavení se zhoubných vlivů dominantního postavení klanů na dvoře a vytvoření systému centralizované a účinné vlády podle původních návrhů prince Šótoku. Výnosy reforem Taika předznamenávaly dalekosáhlé politické a sociální změny. Bylo zrušeno soukromé držení půdy. Všechna půda patřila pod správu císaře, který ji každé nové generaci znovupřiděloval. Bylo nutné zavést daňový systém, aby byl zajištěn příjem pro nové hlavní město, centrální byrokracii, nové cesty, poštovní stanice a vojenské základny. Rolníci, kteří obdělávali půdu platili daně v naturáliích, robotě nebo vojenské službě. Systém daní vyžadoval pravidelné sčítání lidu.
"Velká změna" byla příliš náročná a dalekosáhlá, než aby mohla být uskutečněna ze dne na den, nicméně reformní výnosy značily směr a přeměna Japonska podle čínského vzoru nepřetržitě pokračovala.

Období Nara:

Pohřební urna z období Nara.
Roku 708 rozhodla císařovna Gemmjó přemístit své hlavní město Fudžiwarakjó na nové místo zvané Heidžókjó (na západ od moderního města Nara). Město bylo vystavěno podle čínského Čchang-anu. Osídleno bylo roku 710.
Pohřební urna z období Nara.
Správa a organizace země byly uplatňovány přesně podle tchangské Číny. Celá země byla administrativně rozdělena do provincií, okresů a vesnic. Dvorská šlechta byla vysílána do provincií ve funkci guvernérů, kteří měli dohlížet na místní administrativu, sčítání lidu a roční daně. Členové nejvyšší dvorské šlechty byli obsazováni do funkcí centrální byrokracie, byli vybíráni z nejvlivnějších klanů a odměňováni bohatými příděly ze státní pokladny a veřejných panství. Tato dvorská šlechta si brzy prosadila dědické právo. Na rozdíl od Číny nezavedlo Japonsko systém zkoušek pro výběr do vedoucích byrokratických funkcí. Pro navržení a dosazení do úřadu byly hlavními kritérii spíše narození a osobní doporučení, než osobní vlastnosti a pracovní výkony.
Amida Buddha z období Nara.
Branná povinnost a vysoké daně vytvářely silný tlak na rolnictvo a donutily mnohé k útěku z jejich vesnic. Uvnitř hlavního města usilovala šlechta o vliv na vládu a trůn. Fudžiwarové pomalu odstavovali další uchazeče o moc z řad šlechty, ale ke konci období Nara ještě nedosáhli úplné nadvlády. V dvorní politice se také začal uplatňovat klérus z narských chrámů a začínal využívat sílu, kterou mnozí šlechtici považovali za nebezpečnou pro snadno ovlivnitelné vladaře.
Buddhistické chrámy byly zakládány i v novém hlavním městě a byly jim stejně jako šlechtě přidělovány rozsáhlé veřejné pozemky a udělovány daňové úlevy.
Roku 784 dvůr opět přemístil své hlavní město, tentokrát na sever od Nagaoky a poté, co bylo toto místo označeno za neblahé, na místo zvané Heian. Důvodem byla patrně snaha vzdálit se vlivu narských chrámů na život u dvora. Chrámům bylo přestěhování zakázáno, stejně jako zakládání poboček.

Období Heian:

Soška Buddhy z období pozdní Heian.
Čtyři století od přestěhování do nového hlavního města Heiankjó v roce 794 do sjednocení vojenské vlády v Kamakuře roku 1185 Minamotem no Joritomem jsou nazývána obdobím Heian. Rané období Heian bylo svědkem aktivního využití čínského administrativního a kulturního vzoru a nového koncipování institucí v čínském stylu, zavedených v období Nara. Od 10. století však politické a ekonomické změny u dvora a v provinciích podkopaly původní byrokratický záměr a přispěly k privatizaci a obnovení vlivu klanů uvnitř dvora i v provinciích. Zároveň dvůr přestal posílat oficiální poselství do Číny (894).
Střední období Heian (kolem roku 1000) bylo svědkem vzkvétající a typicky japonské šlechtické kultury, jejímž středem byl dvůr. Byl to věk ohromné tvořivosti v literatuře (Gendži monogatari - Příběh o Gendžim, Kokinšú), náboženství (vzkvétal buddhismus sekt Tendai, Šingon a Čisté země) a umění (styl v architektuře a úpravě zahrad, ve svitkových malbách a buddhistickém sochařství). Čínské literární umění a konfucianismus neztrácely svůj vliv, ale japonský jazyk nalezl mnohem jednodušší mateřské vyjadřování v próze a verši rozvojem slabičného písma kana.
Pro střední období Heian je charakteristické oslabení císařské moci a sílící nadvláda dvorské šlechty, zvláště členů severní větve rodu Fudžiwara. Císařové nadále panovali, ale vládli Fudžiwarové. Docházelo stále více k privatizaci politiky dvora, k provinčnímu vlastnictví půdy a ke vzniku místní vojenské organizace.
Fudžiwarové byli mistry všech dvorních intrik. Dokázali izolovat a posléze se zbavovat svých soupeřů. Byli obratní ve sňatkové politice, neúprosně se včleňovali do císařského rodu tak, že příslušnice rodu Fudžiwarů rodily císařské princezny a přímé následníky trůnu. Klíčem k jejich dlouhodobému úspěchu bylo posílení pravomocí regenta a uzákonění jeho moci. Vytvořili si monopol na poradní kancelář pro trůn a na ústřední funkce, na které se nevztahovaly zákoníky. Dvěma klíčovými úřady byly:
  • seššó - regent nezletilého císaře
  • kampaku - regent dospělého císaře
Uvnitř hierarchického světa dvora byla znalost protokolu, etiky, kaligrafie, hudby, vhodného odívání a vybraného chování důležitější, než ovládání meče a koně. Byla to společnost, ve které se pěstoval náznak a nepřímé vyjádření, život splýval s uměním. Heianská aristokratická společnost byla polygamní. Svatby byly smlouvány podle rodových zájmů, za účelem zplodit dědice. Pak již nebránilo šlechtici nic v navázání dalších milostných vztahů s vedlejšími manželkami a milenkami. Zároveň i manželky mohly mít milostné vztahy s jinými muži.
Architektura střech období Heian.
Během raného období Heian byl kulturní vliv Číny stále velmi silný. Čínský jazyk byl hlavním prostředkem v poezii i próze. Čínština ovšem nevyhovovala odpovídajícím způsobem potřebám citového vyjádření Japonců. Byla vytvořena kana (slabiková abeceda), která nahradila složitý a nepohodlný způsob zápisu japonštiny jednoduchým a přesným fonetickým přepisem japonských zvuků.
Jelikož státních pozemků ubývalo, měla ústřední vláda stále méně prostředků na podporu najímané armády. V roce 794 byl zrušen systém branné povinnosti rolníků. Vojenská odpovědnost přešla do soukromých rukou. Císařové, šlechta, buddhistické kláštery a velké rody v provinciích zřizovali vojenské síly pro státní nebo soukromé udržování míru, či pro vedení válek. Během 11. a 12. století se v provinciích a dokonce i v hlavním městě stále častěji objevovalo násilí. Pohodlný život šlechty v hlavním městě pokračoval, ale šlechta byla závislá na vojenských vůdcích, kteří v provinciích prosazovali výnosy dvora a udržovali pořádek. Bylo to nedlouho předtím, než se tito vojenští vůdcové začali zabývat plány na uchopení moci.
Mezi největší vojenská uskupení patřila rodová jména jako Fudžiwara, Taira (Heike) a Minamoto (Gendži). Mezi rody Taira a Minamoto zuřily boje o moc a vliv na císařský trůn. Na konci období Heian byla Tairou no Kijomorim zavražděna převážná část vedení rodu Minamoto, a tím získal celý rod Taira vedoucí postavení u dvora. Císařové ani Fudžiwarové nebyli sesazeni. Hráli jen obřadní roli a čekali na příležitost, jak se Tairů zbavit. Kijomori a vůdci rodu Taira jim svévolně vládli, přebrali dvorní hodnosti a sami si udělovali provinční funkce a držbu půdy. Stejně jako Fudžiwarové, i oni využívali sňatkovou politiku s pokusem ovládnout císařský úřad. Ovšem v roce 1185 v bitvě u Dannoury byl rod Taira na hlavu poražen rodem Minamoto. Vůdci rodu Taira byli buď zavražděni, nebo spáchali sebevraždu, aby předešli zajetí, a tak rod vymřel po meči. Bitvou roku 1185 končí období Heian.

Období Kamakura:

Zrcadlo z období Kamakura.
Vítězství Minamotů nad Tairy na konci 12. století znamenalo začátek nového režimu. Nesesadilo císařský dvůr, ale ani nevrátilo moc do jeho rukoua. Joritomo Minamoto získal titul šóguna, vojenského zmocněnce císaře a v Kamakuře založil svůj šógunát, neboli bakufu. Časem nabýval šógunát stále větší právní a soudní moci v nárocích na držbu půdy, platbu daní a ve veřejných záležitostech, týkajících se celé společnosti. To však neznamenalo popření moci císařského dvora, kterému byly i nadále ponechány některé tradiční pravomoci. Dvůr trpěl úpadkem politického a ekonomického vlivu a byl si stále více vědom toho, že jeho moc slábne.
Sošky z období Kamakura.
Dvůr se nesmířil s klesající autoritou a učinil několik pokusů obnovit svou politickou moc. Válka Džókjú v roce 1221 a povstání, vedené císařem vládnoucím z kláštera Gotobou, byly potlačeny rodem Hódžó, který vládl po vymření potomků šógunů z rodu Minamoto na začátku 13. století. Tím si rod Hódžó vydobyl právo posílat císaře do vyhnanství, konfiskovat více půdy, trestat dvořany a členy císařského rodu a určovat následníka trůnu.
Ve dvacátých letech 14. století se vojenští vazalové nespokojení s rodem Hódžó shromáždili kolem císaře Godaiga. S podporou rodu Ašikaga byl Godaigo schopen svrhnout šógunát a v roce 1333 znovuzaložit to, co nazýval přímou císařskou vládou.

Období Muromači:

Zbroj období Muromači
Podzim
Obnova císařství, v období Kemmu, trvala pouze tři roky, než si politika Godaiga, silně orientovaná na dvůr, znepřátelila jeho bývalé vojenské zastánce. V roce 1336 byl Godaigo přinucen opustit Kjóto, kde Ašikaga Takaudži převzal titul šóguna, sestavil nový režim, šógunát Muromači, a dosadil rivalského císaře. Po více než tři desetiletí byla země rozdělena přerušovanou civilní válkou mezi zastánci Godaiga a jeho jižním dvorem a severním dvorem, podporovaným rodem Ašikaga.
Šógunát byl vnitřně závislý na svých provinčních vojenských vazalech a ochráncích, neboť rod Ašikaga neměl ani rozsáhlé držby půdy, ani své vlastní vojenské síly. Vražda šóguna Jošinoriho v roce 1441, spáchaná provinčním vojenským ochráncem, odhalila tuto slabost. Vojenští ochránci začali usilovat o rozšíření své regionální moci, zatímco slabí šógunové přešli z aktivního politického vedení k palácové politice a kulturním kratochvílím.
Zbroj období Muromači
Spory kolem titulu šóguna (Jošimasa) vedly k rozpoutání války Ónin v roce 1467, desetiletý konflikt mezi dvěma rivalskými spolky ochránců, který nastolil století provinčních válek.
Na konci 15. a začátku 16. století nebyl představitelem moci oficiální titul nebo opora ze strany slábnoucího šógunátu, ale byli to vazalové, dokonale chráněné pozemky, opevněné hrady, taktické schopnosti a neustálá připravenost k útoku či k obraně.
Když se proces decentralizace dostal do krajního bodu, začalo se politické kyvadlo vracet zpět, směrem ke znovusjednocování země. Oda Nobunaga, nadaný taktik z malého knížectví na středním Honšú, který prohlašoval, že přišel na pomoc šógunátu, dosáhl řady vítězství a v roce 1568 vtáhl do Kjóta. Obsazením Kjóta končí období Muromači.

Období Azuči-momojama:

Období Azuči-Momojama začíná vpochodováním Ody Nobunagy do Kjóta. Období je nazváno podle míst, kde si Nobunaga a Hidejoši (druhý z trojice sjednotitelů země) založili svá sídla.
Nobunaga brzy vytlačil šóguna, izoloval a roztříštil rivalská knížata, zkonfiskoval zbraně obyvatelstvu, dal provést katastrální soupis půdy. Dalším prostředkem k upevnění moci bylo přemisťování knížat do jiných provincií. Nenáviděl buddhistické mnišstvo, které se se svými soukromými armádami vydatně účastnilo válek na straně protivníka. To částečně vysvětluje jeho kladný vztah ke křesťanským misionářům, kteří v Japonsku začali působit v polovině 16. století, brzy poté, kdy portugalští obchodníci roku 1543 Japonsko náhodně objevili. V roce 1582 byl Nobunaga jedním ze svých generálů zavražděn.
dobuku
Jeho nástupce, Tojotomi Hidejoši, posunul Nobunagovo sjednocování dále na západ. Odmítl zdiskreditovaný titul šóguna a vládl jako regent kampaku. Roku 1587 vydal edikt, jímž se křesťanství prohlašuje za zhoubné a misionářům přikazuje do dvaceti dnů opustit zemi. Toto nařízení ale nebylo nijak přísně prosazováno, patrně z obavy, aby nebyl ohrožen obchod s Portugalci.
V roce 1591 zlikvidoval Hidejoši poslední odpůrce ne severu Honšú, a tím dokončil sjednocení země. Obnovil pevný režim, založený na přísné feudální disciplíně. Nechal provést soupis půdy, jehož smyslem bylo, aby se skutečný obdělávatel stal jejím stálým držitelem a byl také odpovědný za placení dávek z jejího výnosu.
Ke konci svého života ustavil Hidejoši regentskou radu pěti starších, kterou tvořila nejmocnější knížata a zavázal je přísahou, že budou oddáni jeho synu Hidejorimu, budou dodržovat Hidejošiho zákony a nebudou sobecky sledovat své vlastní cíle. Zemřel roku 1598.
Po smrti jednoho z regentů, který byl ochráncem Hidejoriho, porušil okamžitě Ijeasu Tokugawa, jeden z pěti regentů, Hidejošiho přání a prostřednictvím několika sňatků svých potomků utvořil koalici se čtyřmi mocnými vojenskými rody. To vyvolalo odpor příznivců rodu Tojotomi. Roku 1600 došlo k bitvě u Sekigahary, kterou Ijeasu Tokugawa vyhrál. Ihned začal trestat své protivníky, zabavil jim léna a zároveň odměňoval ty, kteří mu pomohli. Aby legalizoval svou moc, obnovil vojenskou vládu bakufu a dal se v roce 1603 jmenovat šógunem.

Období Edo/Tokugawa:

Čawan z období Edo.
V roce 1603, tři roky po bitvě u Sekigahary, byl Ijeasu Tokugawa císařem jmenován šógunem a formálně založil nový šógunát. Na rozdíl od Nobunagy  Hidejošiho, kteří přijímaly oficiální pocty u dvora a užívali nejvyšších postů císařských regentů jako zdroje politického uznání, Tokugawa získal nejvyšší posty uvnitř vojenského řádu a užíval úřadu šóguna za účelem založit vojenskou vládu nezávisle na dvoru.
Titulu šóguna se Ijeasu vzdal již o dva roky později ve prospěch svého syna. Takto založil dynastický precedens, podle kterého měl být úřad předáván potomkům z rodu Tokugawa.
Tokugawský šógunát přetrval 15 generací, tzn. 264 let, až do roku 1867. Po většinu svých dějin byl autoritativním centralizovaným feudálním státem. Pouze v pozdějším období Tokugawa docházelo k jisté decentralizaci moci s tím, jak slábla ústřední vláda šógunátu a někteří vlivní daimjóové se stávali nezávislejšími.
Šógunát vyžadoval dvě prvořadé povinnosti. Jednou byla pravidelná přítomnost u šógunátního dvora v Edu (sankin kótai). Druhou byla vojenská služba. Sankin kótai vznikl ze systému rukojmí v době válek. Ijeasu Tokugawa si silně uvědomoval svou šógunskou důstojnost i nutnost omezit moc daimjóů. Toho mohlo být dosaženo držením rukojmí a jejich pravidelným pobytem v Edu. Šógunát přikazoval každému daimjóovi zanechat svou ženu a děti v Edu a zavazoval daimjóy střídat svá sídla každý druhý rok mezi Edem a svým sídlem. Daimjó takto musel vydávat ohromné sumy za dvojí živobytí v Edu a na panství. Výsledkem bylo finanční vyčerpání daimjóů, což bylo úmyslným plánem šógunátu.
Šógunát byl oprávněn také propouštět daimjóy z úřadu, podle libosti je přesídlovat na jiná panství, nebo částečně či úplně zabavovat jejich panství. Dá se říci že daimjóům byla šógunátem pouze svěřena vláda nad pozemky a obyvateli daných panství. Touto politikou zbavení práv a přesídlování šógunát povyšoval dlouhodobě loajální tokugawské vazaly na statut daimjóů. Šógunát umísťoval tyto dědičné fudai daimjó do Eda a do oblastí, které byly z vojenského a ekonomického hlediska klíčové. Současně omezil šógunát počet tozama daimjó, kteří kapitulovali v bitvě u Sekigahary. Byli přesídleni do okrajových oblastí a od spojenců byli odděleni šikovným umístěním fudai daimjó na sousedních panství. Výsledkem těchto změn byla výrazně stabilní mocenská struktura, tzv. systém bakuhan.
Kosode z období Edo.
Zatímco někteří šógunové určovali politiku, nebo její základní rysy, samotné šógunátní úřady byly řízeny těmi daimjóy, kterým Tokugawové nejvíce věřili, takzvanými fudai daimjó, a členy družiny z rodu Tokugawa. Mezi nejdůležitější pilíře šógunátní politiky patřila politika nakloněná císařskému dvoru a náboženskému řádu. Ovšem historickou skutečností bylo, že šógun byl vládcem říše a císař pouhým kulturním symbolem a jednotlivým náboženským sektám vydával šógunát nařízení, kterými měl nad chrámy kontrolu.
První zákaz křesťanství byl vydán Hidejošim v roce 1587, ale byl jen formální a počet obrácených na víru neustále rostl. V roce 1616 však šógunát opět křesťanství zakázal a pronásledoval katolictví v Japonsku, což vedlo k mnoha mučednickým obětem. Pro zákaz byla celá řada důvodů, mezi něž patřilo například neuznávání šógunátu jako absolutní autority, že zájem o křesťanství mohl sloužit jako spojenectví s nepřátelskými daimjóy a svou roli hrála i představa možného ekonomického zásahu evropských mocností. Katolictví bylo postaveno mimo zákon, byl omezen zahraniční obchod, byly zakázány japonské námořní cesty a konečně v roce 1639 byla zavedena skutečná izolace ve vztahu k Západu.
Přestože byl tokugawský šógunát mocnou institucí, nebyl imunní vůči změnám. Prvním hlavním problémem byla rostoucí nespokojenost samurajů bez pána (rónin), kteří byli vyhnáni z domácího prostředí, když byli jejich pánové zbaveni práv. Po odhalení spiknutí Šósecua Juiho (1605 - 1651) a dalších róninů začal na jejich problémy šógunát účinněji reagovat a uplatňoval pružnější politiku.
Důraz Tokugawů na stabilitu dynastie otevřel prostor svobodnému obchodu a obchodu se zámořím. Následníci Ijeasu Tokugawy se v zájmu stability a vymýcení křesťanství nejprve pokoušeli oddělit obchod od křesťanství a poté nastálo zakázali obchod a styky se Západem. Kolem roku 1640 se Japonsko začalo obchodně uzavírat. Zámořské výpravy byly zakázány, portugalská a španělská plavidla vyhnána. Po zbytek období Tokugawa byli pouze Nizozemci ponecháni na malém ostrůvku Dedžima v Nagasackém zálivu, jakožto zástupci evropského obchodního společenství. Japonsko také obchodovalo s Čínou a Koreou, ale tento obchod byl omezen pouze na Cušimu a Nagasaki, kde byla soustředěna rozsáhlá komunita čínských obchodníků. Kromě těchto kontaktů vycházel veškerý ekonomický růst pouze z domácích zdrojů.
Tokugawský režim byl instinktivně zemědělský. Důležití byli samurajové a rolníci, kteří je živili, nikoliv obchodníci. Tokugawští šógunové rozdělili japonskou společnost do čtyř dědičných sociálních skupin: samurajů, rolníků, řemeslníků a obchodníků, pod nimiž se nacházeli eta (vyděděnci) a hinin (nelidé). Na sňatky mezi jednotlivými skupinami se hledělo s nelibostí. Tvorba takto tvrdě hierarchizované společnosti nepřispívala k mobilitě a obchodní a tržní svobodě, přesto byl viditelný růst městského a venkovského hospodářství, který byl podnícen dlouhodobým mírem, vzrůstající městskou poptávkou a rostoucím počtem obyvatel.
Přestože byli rolníci řazeni hned za samuraje, chtěli daimjóové a šógunát přirozeně získat na daních co nejvíce. Někteří daimjóové a šógunátní úředníci vymáhali příliš velké částky, a tak doháněli rolníky k protestům nebo útěkům z panství. Někteří úspěšní vesničané investovali své peníze do zemědělského obchodu a průmyslu, zapojovali se do půjčování peněz. Díky šířícím se ekonomickým rozdílům se ve vesnicích šířilo napětí. Velké venkovské protesty v době hladomoru dosáhly 25-ti do roka. Povstání byla často vedena stařešinou vesnice a byla namířena proti úředníkům panství a šógunátním výběrčím daní. Jelikož rolníci nebyli ozbrojeni, byla jejich povstání rychle potlačena. Některým požadavkům bylo vyhověno, ale vůdci povstání byli popraveni. Rolnická povstání byla protestním hnutím za ekonomická zlepšení, nikoli revolucí, která by popírala tokugawské sociální uspořádání.
Kosode z období Edo
Samurajové se nacházeli na nejvyšším stupínku tokugawské společnosti. Stejně jako vládci a úředníci žili z práce druhých. Přestože byli pány společnosti, jejich ekonomické postavení bylo méně záviděníhodné. Byli odděleni od půdy, žili jako vazalové z přidělených dávek v posádkových městech. Byli zbaveni příležitosti zemědělské činnosti. Na druhé straně jim bylo zakázáno zabývat se obchodem, na který se pohlíželo jako na činnost podvracející správný životní styl vojáka a stabilní sociální hierarchii, jelikož některým by se dařilo a jiným ne. Od samurajů se očekávalo, že budou žít ze svých přídělů, nebudou potřebovat více peněz - spíše jimi budou pohrdat. Vše, co jejich domácnosti potřebovaly, si měly sami vyrobit nebo vyměnit za rýži. Ze samurajů se stávali úředníci a funkcionáři, věnovali se více literárnímu umění, než umění válčit.
Od roku 1700 začal šógunátní rozpočet vykazovat schodek. Přibližně po celé další století se šógunát v reformách snažil bez většího úspěchu zbavit nepřetržité krize státní pokladny vynucenými půjčkami a devalvací měny. Dokonce i šógunát se stal těžce závislým na finančních službách obchodníků, jejich půjčkách a zásobách. Různé reformy šógunátu byly namířeny na zmírnění situace zbídačených samurajů, ale jen výjimečně se dotkly jádra problému. Ke konci období se několika panstvím, zvláště Sacuma a Čóšú, podařilo vybřednout z kruhu nesolventnosti tím, že vyvinula speciální výrobky, popřela své dluhy a přeorganizovala své finance. Jejich relativní solventnost je přivedla k silnějším pozicím při ohrožení šógunátu v 60. letech 19. století. V době krize v 60. letech 19. století sáhli samurajové opět po meči, tentokrát ve službě císaři a národu, aby proklestili cestu novému začátku pro Japonsko. Navyklí na disciplínu, ochotni snášet utrpení, gramotní a vědomí si podstaty moci představovali samurajové silnou vůdčí sílu malé země čelící nebezpečí ze zahraničí a domácí nestabilitě.
V červenci roku 1853 přistála v Tokijském zálivu flotila amerického komodora Matthewa C. Perryho a Edo bylo nuceno pod hrozbou jeho dělových hlavní přijmout americké ultimátum. V roce 1854 podepsal šógun smlouvu povolující americkým plavidlům kotvit ve dvou japonských přístavech a provozovat i obchodní trnsakce. V následujících dvou letech uzavřelo Edo podobné smlouvy i s Velkou Británií, Ruskem, Holandskem a Francií. Cizinci si pak vynutili právo usazovat se v pěti přístavech i v obou největších městech - Edu a Ósace. Japonsko se tak znovu dostalo do styku se světem, který podemílal základy nevyhovujícího feudálního řádu.
Vzrůstající vlna nacionalismu se obrátila proti šógunovi a "bílým barbarům", které vpustil do země. Císařský dvůr nyní viděl příležitost k návratu k moci a vystoupil proti ponižujícím smlouvám, jež uzavřel šógun s cizinci, čímž si získal novou popularitu. Od konce 50. let proudili samurajové ze Sacumy a Čóšú do Kjóta s úmyslem svrhnout tokugawskou vládu a obnovit císařovu autoritu. V listopadu roku 1867 šógun Jošinobu rezignoval.

Období Meidži:

Soška rybáře z období Meidži.
6. dubna 1868 byla vydána jménem císaře Mucuhita přísaha o pěti bodech. Její obsah byl koncipován tak, aby minimalizoval odpor mezi daimjóy, sliboval spravedlnost a změny v zájmu národních cílů. S tím, jak se moderní stát konsolidoval, byl císař stále více omezován a byl nucen pobývat na svých pozemcích a v palácích, ale ve formativních letech režimu podnikl velké regionální cesty a časté místní exkurze, které z něj udělaly tichého účastníka v boji za posílení základů císařské vlády. Aura dvora byla od počátku ústředním faktorem schopnosti mladého režimu zajistit spolupráci vysoce postavených feudálů a časem se stala největší silou při zajišťování spolupráce a poslušnosti obyčejných lidí.
Nejviditelnějším a nejtrvalejším výsledkem reforem Meidži byla centralizace správního systému. Prosazení císařovy vlády bylo nutným a významným krokem směrem k centralizaci. Aby silné rody z knížectví Sacuma, Tosa a Čóšú zmírnily podezření, že sami mají ambice založit vlastní šógunát, zaslaly dvoru společné prohlášení, ve kterém se vzdaly svých pozemků a poddaných ve prospěch císaře. Ostatní rody se rychle přidaly. Dvůr přijal petice v roce 1869 a okamžitě přejmenoval daimjóy na guvernéry oblastí, kterým vládli jako feudální pánové. V roce 1871 bylo oznámeno zrušení panství a byly vyhlášeny nové prefektury, jejichž počet byl menší a tudíž měly větší rozlohu. V roce 1873 došlo k zavedení povinné vojenské služby a vzdělávání a k revizi pozemkové daně. Další reforma se týkala přechodu z lunárního kalendáře na gregoriánský.
Samurajové, kteří byli dědičně u moci od 11. století, byli systematicky odstraňováni. Nejprve jim byl snížen dědičný příjem a poté nahrazen jednorázovým poskytnutím úročených obligací. Samurajské meče, známka cti a společenského postavení, byly odloženy jako dědictví minulosti. Bezpečnost a vojenská služba se přenesly na nové ozbrojené síly, které se skládaly z odvedenců.
Japonsko období Meidži bylo prvním nezápadním státem, který přijal ústavní formu vlády. Ačkoliv tento dokument obsahoval silnější i slabší stránky, byl beze změn zachován až do roku 1945. Ústava Meidži byla oficiálně vyhlášena v roce 1889. Císaři byla udělena plná svrchovanost. Byl založen zákonodárný orgán, který sestával ze dvou sněmoven. Do jedné byli jmenováni příslušníci šlechty a do druhé zástupci nejvyšších daňových poplatníků.
V roce 1890 byla dokončena institucionální struktura moderního Japonska. Šlo především o místní správu, ozbrojené síly a policejní složky. Tyto instituce, jakmile došlo k jejich propojení, vytvořily Japonsko schopné a horlivě dychtící po rovnosti se smluvními mocnostmi a zapojení do imperialistické soutěže konce 19. století. Systém státní správy oprostil celonárodní vládu od malicherných a bezvýznamných záležitostí. Místní politika se oddělila od národní. Druhá oblast se týkala ozbrojených sil. Jejich neloajálnost pramenila z její regionální základny. Nový systém, který tento problém odstranil, vycházel z německého modelu generálního štábu. Ten byl podřízen přímo císaři, čímž byl ovlivněn civilní vliv na sestavování rozpočtu a vojenské politiky. Císařský výnos pro vojáky a námořníky z roku 1882 varoval před politikařením a zavazoval k loajalitě císaři. Ačkoliv byli vojáci varováni před vstupem do stranické politiky, přesto měli v politických úřadech prominentní postavení. Měli ve vládách moderního Japonska silné zastoupení a odvoláním svých zástupců mohli přivodit pád vládního kabinetu. Třetí oblast představovalo strukturování moderních policejních složek. Systém policie byl centralizován tak, že vlády jednotlivých prefektur byly sestavovány z vyšších policejních důstojníků. V každé prefektuře byla založena škola pro policejní výcvik. To umožnilo využívat policistů jako agentů centrální vlády na úrovni obcí. Policisté a policejní složky s vysokou morálkou byli všudypřítomní.
V roce 1873 byly zrušeny restrikce proti křesťanství. Misionáři a japonští konvertité tvrdili, že je třeba nahradit celý morální kodex Japonska novou vírou, že národ postrádá a potřebuje vhodný zdroj jednoty. Japonsko však takový zdroj mělo. Aby se dosáhlo této jednoty o morálce a hodnotách Japonců období Meidži, musela věrnost císaři sehrát stejnou roli, jakou sehrálo křesťanství v západních zemích.

ZDROJ: www.japonsko.info/

Historie Japonska I. (Kultury)

27. dubna 2010 v 19:10 | Nashime
Historie Japonska je velmi dlouhá a proto ji rozdělím na několik částí. Doufám, že se vám budou tyto články líbit :-)

To základní o Japonsku

27. dubna 2010 v 18:48 | Nashime
rozloha:377.880 km2, Japonsko se rozkládá na více než 25 stupních zemské šířky
populace:127.7 milionů lidí, 338 obyvatel/km2
největší ostrovy:Honšú, Kjúšú, Šikoku a Hokkaidó. Přes 500 ostrovů je obydleno, stovky jsou bez obyvatel
nejvyšší hora:Fudži san (3.776 m.n.m.)
nejčinnější sopka:Asama no jama
hl. město:Tokyo
zemědělství:15 - 17% půdy zemědělské, zbytek hory. Nejpěstovanější plodina je rýže.
lesy:Zabírají 1/2 plochy Japonska
rybolov:Jedno z nejčastějších zaměstnání. Plody moře jsou tradičním zdrojem bílkovin
nerostné bohatství:Japonsko je na nerosty velmi chudé, jejich nedostatek je vyvážen elektrickou energií získávanou levně z vodních zdrojů
měnová jednotka:1 jen (JPY) = 100 senů
časové pásmo:SEČ + 8 (svítá o osm hodin dříve než u nás). V období letního času je rozdíl o 1 hodinu menší (letní čas není v Japonsku zaveden).
státní zřízení:
Konstituční monarchie (Japonsko je demokratickým státem, je řízeno voleným parlamentem, císař je symbolem státu a jednoty národa, bez vládních pravomocí).

ZDROJ: http://www.japonsko.info/

Poznáte je? xD

26. dubna 2010 v 20:38 | Nashime |  ♥Fotky♥
ydb
ysdfrh
xc v
dgn
Jenom jeden mi tu chybí :-( Kruci!!

Nový design

25. dubna 2010 v 15:58 | Nashime |  ♣Designy♣
Miyavi

Takže nastal čas na změnu!
Tentokrát mi záhlaví ozdobí Miyavi :-)
Bohužel jsem ten wall nedělala sama,
ale přes to jsem s ním velmi spokojená :-)

A jak se líbí vám?


Japanese street fashion

25. dubna 2010 v 12:06 | Nashime
http://images.teamsugar.com/files/upl1/19/192039/20_2008/japan%20clothes%202.jpg

01_b.jpg japanese street fashion image by GreyKitty011

backGGGmaspaiiiiss.jpg japanese street fashion background image by 01anime

Tokyo-06_email.jpg Japanese Street Fashion image by cutelittleinu

Japanese_Street_Fashion_2_by_hakanp.jpg Rofl image by XxTheLovelyDeathxX

japanese-style-street-fashion-1.jpg Awesome couple image by tess-tickle

harajuku-fashion-01-20-07-008-1.jpg japanese street fashion image by GreyKitty011

hi2.jpg japanese street fashion image by rikuu_uchiha

hihihihihi876746gjdecora.jpg japanese street fashion image by rikuu_uchiha

ichigo6923.jpg japanese street fashion image by rikuu_uchiha

Decora

http://mocoloco.com/art/books_freshfruits_oct_06.jpg

http://esquaredfashion.co.za/wp-content/uploads/2009/06/harajukugirls.jpg

http://xorsyst.com/wp-content/uploads/2008/08/japanese-female-fashion-harajuku-1.jpg

harajuku.jpg harajuku image by Sherylwong8719

http://tokyofashion.com/wp-content/uploads/2009/08/Cat-Street-Hat-Dress-Girls-08-2009-001-b.jpg

http://www.japanforum.com/gallery/data/2/medium/harajuku-122806-09.jpg

http://tokyofashion.com/wp-content/uploads/2009/08/Three-Cute-Fashion-Girls-08-2009-001-b.jpg

Japonské panenky

25. dubna 2010 v 11:47 | Nashime
superdollfie3.jpg japan doll image by mai_burton

soyesean.jpg japan doll image by mai_burton

wa_200511_2150.gif japan doll image by mai_burton

japan_live_dolls_07.jpg lilian image by rhona_liliana

DSC_0057.jpg dollz image by ohkami_shiro

wag.jpg japan doll image by mai_burton

Untitled_2.jpg japan doll image by mai_burton

http://th08.deviantart.net/fs44/300W/f/2009/073/3/b/It__s_been_awhile_by_hiritai.jpg



Myv - wally :-)

25. dubna 2010 v 11:27 | Nashime |  ♥Fotky♥

Miyavi.jpg Miyavi image by Aoi_Rose

Miyavi_Wall.jpg Miyavi image by Aoi_Rose

Miyavi_Wallpaper_.jpg Miyavi image by Aoi_Rose

miyavi06.jpg Miyavi image by itsnari

myv.jpg Miyavi image by millanky

miyavi_boxes.jpg Cute Miyavi image by WynterFallen1698


Beznzvu2kopie.png Miyavi image by Aoi_Rose

BLack_And_White.jpg Miyavi image by Aoi_Rose

Ten nevinej výraz!! xD
NeoVisualizm.jpg Miyavi image by Aoi_Rose

MiyaviWallpaper.jpg Miyavi Wallpaper image by KaylaAnime

miyavielegant.jpg Miyavi Elegant image by Vanity_Addict

♥ Fotky Miyaviho ♥

25. dubna 2010 v 11:15 | Nashime |  ♥Fotky♥
0003q54r.jpg Miyavi ARENA37℃ 2008 MAY NO.308 image by SinkSnips

THISIZTHEJAPANESEKABUKIROCKTOUR2-26.jpg Miyavi image by anuknika

THISIZTHEJAPANESEKABUKIROCKTOUR2-27.jpg Miyavi image by anuknika

THISIZTHEJAPANESEKABUKIROCKTOUR2-14.jpg Miyavi image by anuknika

THISIZTHEJAPANESEKABUKIROCKTOUR2-9.jpg Miyavi image by anuknika

Miya3_www_kepfeltoltes_hu_.jpg MYV 2009 image by Lini-chu

Hlaste se mi do SONB 1! (prosím...)

25. dubna 2010 v 7:42 | Nashime |  ▲Soutěže▼
8.4. jsem tu zveřejnila článek s přihláškami do SONB 1.... Takhle: Přihlásily se mi dvě, ale dragonses bohužel svoje blogy zrušila a už žádné dělat necce, takže mi tam zůstala jen Ali. Kdybyste byli tak hodní a přihlásili se tam. Nechci vás samozřejmě nutit :-) Určitě jste si toho článku už všimli, ale tohle je pro ty, co o žádné SONB nevědí :-) Jestli se nepřihlásí ještě alespoň 4 soutěžící do 10. května, tak soutěž odpadá!!!

Kdyžtak se můžete hlásit TADY

Anketa č. 4

25. dubna 2010 v 7:33 | Nashime |  ◙Ankety◙
Kdo z The GazettE???

Anketa č. 3

25. dubna 2010 v 7:33 | Nashime |  ◙Ankety◙
Kterou Asijsou zemi máš nejradši? xD (kruci to je ale blbá otázka! xD)

Anketa č. 2

25. dubna 2010 v 7:32 | Nashime |  ◙Ankety◙
Kolik je ti let?

Anketa č. 1

25. dubna 2010 v 7:31 | Nashime |  ◙Ankety◙
Jakou by jste chtěli mít, nebo už máte barvu vlasů? (hlasujte pod článkem)

Mix různých stylů lolity

25. dubna 2010 v 7:19 | Nashime
Takže sem dávám i nějaké Lolitky aby toho tady nebylo málo xD Ale víte co?? xD Mě se dokonce o tom, že jsem si koupila nádherný Lolit šaty i zdálo!! xD



http://dvisible.com/wp-content/uploads/450px-a_girl_with_a_lolita_fashion.jpg

ObrazekObrazek













Spřátelko s Ali!

24. dubna 2010 v 18:27 | Nashime |  ☺Spřátelka☻
No pstě nádhernej dip! ♥♥ Já z Uruhy vážně nemůžu a ten Miyaviho čum xD xD A mooooooc ARIGATOOOOOO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A ta klikajda je taky suprrr! Mě nejde si udělat klikačku, ujá vůbec nechápu jak se to dělá. Vim, že si musim dát zobrazit HTML a zkopírovet tam ty kody, ale pak mi na to sice jde kliknout, ale nezobrazí se mi nic! Teda přeskočí mi to na prázdnou stránku!!! :-(((

































A tady je diplomek ještě odemě, snad se líbí :-) A promiň že jsem ti tam nedala toho Šmajdu, ale ono to prostě nešlo jestli chápeš! xD
for you ali

Tak jsem zase zpátky!!! xD

23. dubna 2010 v 20:34 | Nashime |  ♀O mně♀
Konečně!!!!!!!!!!!!!! Mám radost, že už konečně můžu na PC!!! Ale stejně,, to časový omezení mě štve! Je tak nespravedliví, že ségra, která se učí o něco hůř než já si u počíače může vysedávat od rána do večera, prostě kdy jí napadne a já ne! Neni to trochu nefér??
No jinak se mám fajn a co se týká těch mejch ledvin xD Byl to planej poplach xD Byly to namožený svaly, protože jak jsem seděla s tou ktarou na zemi, tak jsem měla mírně nepřirozenou polohu a svaly v okolí ledvin jsem si prostě jenom namohla xD
Jo a ještě mám pro vás něco! )plně bombový stránky na stahování japonský hudby!!! xD Tady jsou: http://japanesemusicdownloads.blogspot.com/ :-)

Za chvíli už tu budu! (s menším hedicapem) :-(

21. dubna 2010 v 11:20 | Nashime |  ♀O mně♀
No.... Sice se konec mého trestu blíží, ale vyjdu z něj s menšími následky, které jsou mi vlastně k dobru... Jde o to, že v Pátek už budu moct na počítač, ale na každý den mám jen 2 hodiny, o víkendu 4, ale to je jedno. Alespoň budu mít víc času na to, abych se věnovala svým zájmům a škole... Já vím, že vás tyhle články asi dost nebaví, ale jen o sobě chci dát vědět, prostě zpráva, že žiju xD Tak doufám, že to chápete a už se na vás moc těšim. Tak zatim vaše NASHIME

Konichiwa!

19. dubna 2010 v 9:53 | Nashime |  ♀O mně♀
Tak se vám hlásim ze školy! Jen bych ráda oznámila, že ještě žiju, ale vypadá to se mnou bledě! :-( To víte, když si člověk vyjde ven v tryčku za 14 stupňů a 2 hodiny hraje na kytaru tak pak se dá počítat s jistýmy... ehm... komplikacemi či jak to nazvat... xD Jednoduše jsem dneska zjistila, že mám pravděpodobně nastydlý ledviny! kruci nál!!! Záda mě bolej jak něco :-(((( Jinak se mám celkem fajn. 29. dubna budu mít maličký vystoupení v naší lidovce a to mě právě přivedlo cvičit bez přestávky celý dny... ach jo! Sem na to doplatila! Ale vždyť venuik bylo tak hezky!!! No nedá se nic dělat, nějak to snad přežiju a doufám, že to toho 29.4. přežiju xD Snad to nebude trapas!

Další nával anime pictů!!!

14. dubna 2010 v 11:25 | Nashime |  ♠Anime & Manga ♠
Aaa! Informatika! Konečně jsem se dostala na comp!!Ještě, že si může dělat co chcem!! :D

692a3c8ecec6057f50359cab41c2257e8a9.jpg anime image by vampirestar014

00a.jpg anime image by thegiverthelover
anime-2.jpg anime image by disappearance

rz036.jpg Anime image by Gypsy48

anime-2.jpg Anime Couples image by takenzo03_bucket

6700692a3c8ecec6057f50359cab41c2257.png anime girl image by vampirestar014

3YKQ9CA06QLTTCAPYJJNGCA8C00SSCAFET3.jpg anime girl image by vampirestar014

6700692a3c8eae06357f50359cab41c2257.jpg anime girl image by vampirestar014

kiss-10.jpg Anime image by taurusajg

anime-3.jpg anime karin image by disappearance

__Anime__.jpg Animexgrl5850 image by CC_anime_lover7

anime.jpg image by Kibahighschoolguy

MinitokyoFemaleScansothersmallpng3e.png anime image by disappearance

26620Triptych.jpg anime image by ChronoLover

sasusakupickribbons.jpg Anime Couples image by takenzo03_bucket

536702672fde4dd384d19ae71fcb3a59-1.jpg anime girl image by vampirestar014

th7.jpg lovely anime gil image by brianna1Mitza2

anime_loner_cat.jpg anime neko image by riotgirl367wolfstye

Aprikot_Kuroviria.jpg Pink Anime Girl image by Pizzapiea_Riley

Anime_gothic.jpg holy elf! image by healinna

1429915860_l.jpg Anime girl image by noelle_2008_2008
redeyes.jpg anime girl image by wmstormvet

cute-1.jpg Anime boy image by wmstormvet

Yukiaaaaaaaaaaaom.jpg anime girl image by wmstormvet

107902-bigthumbnail.jpg anime girl3 image by mayli3156

anime_fav634.jpg anime docter image by lilrikku202

anime-guy1.jpg Kiyohoko image by kyousei

Miharu2.jpg Dare image by deidarasgurl10

anime_wich.jpg dance image by disappearance

Percussionist.jpg anime drums image by disappearance

13.jpg anime guy image by inoue_04

2c579dd5.jpg purple anime image by inoue_04

studying2.jpg anime student image by inoue_04

lovebirds40-1.jpg Anime Guy 4 image by chaotic_cat13

blueeyes.jpg blue eyes and black hair -nice boy image by Isalie

69383.jpg anime image by lilo_otaku

14 dnů bec PC!!!

13. dubna 2010 v 17:49 | Nashime |  ♀O mně♀
No... a mám to! Moje drahá mamina usoudila, že u počítače trávim až moc času a tak mi ho jednoduše zabavila :-( A to ne na krátkou dobu! 14 dní je pro mě docela dost. Zrovna teď bych tu neměla bejt, dovolili mi počítač jen na to abych si něco napala do školy, takže možná sem pár článků hodim o přestávkách ve škole, ale nevim nevim... zkuste to tu beze mně nějak vydržet, všechny nové SB si přidám a udělám jim diplomek až po tom. Je mi to fakt moc líto :-(( Ale teď budu mít aspoň čas dělat si věci do školy a skládat písničky xD To víte, když máte svůj notebook tak vás to láká... xD Tak zatim děcka! :-)

Kai - photos

11. dubna 2010 v 13:16 | Nashime |  ♥Fotky♥
Uru má nejhezčí nohy a rty a Kai zase úsměv! No jen na něj mrkněte jak je kawaii!! xD

30256123

34272580

Aoi - photos

11. dubna 2010 v 13:11 | Nashime |  ♥Fotky♥
http://i291.photobucket.com/albums/ll282/Gazetto_02/DistressAndComa3Aoi.jpg

aoi31.jpg Aoi image by WayToFall






























Aoi

Ruki - photos

11. dubna 2010 v 13:02 | Nashime |  ♥Fotky♥

http://2.bp.blogspot.com/_htMBFfRidsE/SzjsGedCUtI/AAAAAAAABCk/Rg0FPEuQg4A/s1600/ruki%2B2009.jpg

Ruki___Bad___Neo_Sept_by_YuuGazeroc.jpg Ruki image by Chowmie

neo32_ruki_02.jpg Ruki image by rinne_09

neo32_ruki_01.jpg Ruki image by rinne_09

foolsmate_08.jpg Ruki image by rinne_09

No a je to tady! Moe výtvory!

10. dubna 2010 v 18:30 | Nashime
No tak jo, psala jsem, že je sem dám, ale předem upozorňuju, že jsou to čmáraice. Neumim kreslit a ani kreslit nikdy umět nebudu, na takovýhle věci je potřeba nadání, kterýho já mám nedostatek... Doufám, že to pěkně zkritizujete :-) jo a ta s těma barevnejma vlasama je to co mi zkazila ta malá potvora, kreslila jsem to znova a málem mi hráblo! xD

Takže jestli máte odvahu dívat se na tu hrůzu tak click na CČ.......

O důvod víc, proč milovat MALÝ SPRATKY!

10. dubna 2010 v 17:17 | Nashime |  ♀O mně♀
Před chvílí jsem málem zavraždila mojí ani ne 4letou sestřenku!!

Jsou u nás na návštěvě teta, strejček a ta malá potvora! Teta přišla ke mně do pokoje se slovy: "Neseď jen u toho počítače, Eliška si s tebou chce kreslit." Tak dobře, odejdu od compu, rozložim na zem kreslení a dám se do díla. Sestřenka vybarvovala všema fyxama co jsem měla podivnej útvar, ktrej nazývala auto a já kreslila zase ňákou tu anime holku no... když už jsem teda měla celej její obrys hotovej a zlomila se mi pastelka, šla jsem si jí ořezat. Stačilo se pár vteřin nedívat a hned měl můj výtvor "krásně" modrý vlasy a obličej. Měla jsem chuť jí fakt zabít! Vykreslovala jsem se s tim jako debil a ona mi to prostě počmáře. Vytočilomě když řekla: "Koukej co jsem nakreslila!" Celá vytlemená a rozzářená no a já máelm infarkt! xD

Reita - photos

10. dubna 2010 v 12:34 | Nashime |  ♥Fotky♥
http://api.ning.com/files/O0GpxSwuPmXWy2VQGqW3E8706EHvskjU23uRsBMo-SQWrK9vQ70tS4WRLx9Qe3w1yAZFN0wVadINh0RNNLZLi-IcV54nZwrJ/Reita2.jpg

reita.jpg reita 3 image by dragoon94

http://gazerock.ga.funpic.de/gallery/reita/reita117.JPG

http://quizilla.teennick.com/user_images/I/IT/ITA/Itachilovescoco/1196474876_1128152557.jpg


http://th01.deviantart.net/fs31/300W/i/2008/206/0/c/The_GazettE__Reita_by_Polly_is_a_good_girl.jpg

http://sp9.fotolog.com/photo/9/51/69/nash_bass/1262055290601_f.jpg

http://th02.deviantart.net/fs71/300W/i/2009/362/2/6/Reita___XMAS_09___4_by_YuuGazerock.jpg


http://poprocksyum.files.wordpress.com/2009/07/reita4.jpg

http://1.bp.blogspot.com/_lbxjdIYDtDA/S1J7b1_BxpI/AAAAAAAAAC4/z31E6YgnLAk/s400/17069_102042526491057_100000559295438_53158_6548111_n.jpg

http://spa.fotolog.com/photo/26/8/83/nanda_shima/1239730682071_f.jpg

A todle bych vážně nečekala! Jsem doopravdy mrtvá!
http://farm3.static.flickr.com/2283/2235994110_2709bc0327.jpg

Uruha - photos

9. dubna 2010 v 20:13 | Nashime |  ♥Fotky♥
Já už vážně, ale vážně nevim koho mám milovat víc. Tak se podívejte třeba tady na Uruhu! On je tak sexy až to neni možný! Prostě ho nejradši sežrat! No co? Láska prochází žaludkem! xD

http://img02.picoodle.com/img/img02/7/2/26/f_uruha7m_a96b5b0.jpg

vg-uruha17.jpg image by LOLLIROCK_photo



http://img4.net/public/930/Uruha.jpg

http://s.bebo.com/app-image/7927270756/5411656627/PROFILE/i.quizzaz.com/img/q/u/08/06/17/4df36d23be3bb75e93580743.jpg

http://quizilla.teennick.com/user_images/M/MY/MYV/Myvswife/1132637819_jrockquiz2.jpg

http://i.pinger.pl/pgr87/4b248a3f002c73c24a2d4fc4/uruha2.jpg

http://gazerock.ga.funpic.de/gallery/uruha/uruha177.JPG

Gazette

Zavolejte někdo záchranku! Je po mně!!!
http://sp9.fotolog.com/photo/41/57/16/jrockrevolution/1252533050101_f.jpg


Jo a upozorňuju Timu, že jestli zase napíše komentář tipu: Tyhle fotky už jsou malinko starší... Tak bude muset volat záchranku ona! xD

Spřátelko s Peter-chan

9. dubna 2010 v 19:38 | Nashime |  ☺Spřátelka☻
Moc kawaii dip, ARIGATOO!


A tady je diplomek odemě, snad se líbí :-)

for peter-chan

Dragonses - moje drahé SB končíí!!! :...-(

9. dubna 2010 v 19:04 | Nashime |  ☺Spřátelka☻
Ale proč?
Je mi to moc líto! Ale na štěstí nekončí úplně: www.pherennike.blog.cz je její nový web. Už jsem psala žádost o spřátelení :-)

Oresama

9. dubna 2010 v 15:34 | Nashime |  ▬Ostatní▬
Tohle je vážně fajnovej filmík ve kterym hraje Miyavi hlavní roli (sám sebe xD) doporučuju. Ale bohužel jen s anglickejma titulkama:-(   (kdyby to bylo dabovaný, to bych fakt nesnesla!! xD Takhle je to mnohem lepší! I když pravda, aspoň ty český titulky by k tomu mohly bejt co?)









Další SB, tentokrát s Madeleine!!

9. dubna 2010 v 15:24 | Nashime
Takže ještě jednou šíleně moc děkuju za tenhle úžasnej diplomek s těmahle úžasnejma klukama!
A tady je diplomek pro tebe, snad se líbí...:
for madeleina

Už mě zase baví kreslit!

8. dubna 2010 v 19:48 | Nashime |  ♀O mně♀
Tak tohle bych nečekala, dneska mě zase začalo po tolika ltech bavit kreslit! Dřív, když jsem chodila do 1. třídy na základce jsme s kamarádkou každej den kreslily ve družině. To bylo obrázků!! A teď jsem jich taky začala kreslit nadměrně hodně. Ale bohužel to, že mě to baví neznamená, že mám nadání... Prostě kreslit neumim a hotovo! Ať si drahá Aru řikáš co chceš! Moje malířská dovednost je rovná 0 xD Dobře, dobře... ty anime holky mi ještě jakš takš jdou a ten obrázek do slohovky jsem kreslila 2,5 hodiny, ale to pořád nic nedokazuje. Jsou obrázky co se mi povedou a jsou obrázky co úplně zmrvim! (většina) I když ráda bych si přečetla nějakou tu kritiku, možná sem dám nějaký moje obrázky... ale až pojedu do Prahy, kde si vyzvednu nabíječku na můj už měsíc vybitej foťák. Jen doufám, že tam bude xD Jste pro abych sem ty picty dala?

SONB - přihlášky

8. dubna 2010 v 17:15 | Nashime |  ▲Soutěže▼
SONB - určitě každý víte co to znamená: Soutěž O Nej Blog
Všichni někdy dostanou chuť si na blogu uspořádat nějakou větší soutěž. Většinou se setkáme s blogy, které mají 1 SONB za rok, ale moje blogy to mívají poněkud jinak, prostě si založím takovouhle soutěž kdy mě napadne, vždyť na to žádná pravidla nejsou! Takže očekávejte tady tyhle soutěže tak 3krát - 5krát do roka :D

Zrovna teď bych si jí ráda založila, takže se hlaste. Vaše přihlášky pište do komentářů :-)

Jak by měly vypadat?

  1. Přezdívka
  2. Blog
Toť vše xD

Jak bude SONB probíhat?

Bude rozdělená na kola podle počtu soutěžících. Každé kolo vypadne jeden člověk s nejnižším počtem hlasů. Hlasování bude obyčejné: anonymní, takže budete hlasovat v anketě po dobu 1 týdne.

A teď ještě pravidla:

  1. Hlasy je povoleno si shánět, ale mě o hlas nežádejte. V každém kole dám svůj hlas někomu jinému.
  2. Zákaz nadávek, ať už na mém nebo cizím blogu! Za to je diskvalifikace!
  3. Když už se přihlásíš, nemůžeš odstoupit (jedině v případě, že svůj blog zrušíš a lidé nebudou mít co hodnotit)
  4. Pokud je tvůj blog mladší než 2 měsíce, přihlášení je neplatné.
  5. Tvůj blog musí obsahovat alespoň 10 článků.
Já vím, některá ta pravidla jsou náročná, ale pokud máte blogy třeba rok, pochybuji, že by byly nějaké komplikace s dodržením posledního pravidla. O tom 4. ani nemluvě xD

Ještě bych chtěla dodat, že tu nebude žádné časové omezení, do kdy se budete moci hlásit ani žádné omezení v počtu soutěžících, tedy z poloviny. Počet přihlášených nebude mít vrchní hranici, ale minimálně se vás musí přihlásit alespoň 5!

Bleskovka č. 2

8. dubna 2010 v 17:00 | Nashime |  ▲Soutěže▼
Takže bleskovka č. 1 se moc neujala, škoda :-( Doufám, že se vás tentokrát přihlásí víc. Nebude žádný limit po kterém platnost bleskovky vyprší ani omezený počet zapojených. Prostě tahle soutěž skončí po nějaké době (respektive až vám sem dám diplomky)
Teď už ale k věci:

  1. Jaké bývají tvé sny?
  2. Která je tvá oblíbená anime postava?
  3. Co budeš dělat až skončíš školu? Máš nějaké plány?
  4. Jaká barva vlasů se ti líbí?
  5. Co na diplomek?

Diplomek pro Timu za bleskovku č. 1

8. dubna 2010 v 16:55 | Nashime |  ¶Diplomky pro vás¶
Takže drazí!
Čekala jsem, že vás do bleskajdy napíše víc, ale bohužel se nestalo, takže tu mám jenom jeden diplomek a to pro Timu. Doufám, že se líbí a díky, že ses mojí bleskovky zůčastnila :-)

for tima

Tady vám dávám ňáký ušatý holčiny xD

8. dubna 2010 v 16:36 | Nashime |  ♠Anime & Manga ♠
gothicaskid.jpg wolf anime alone image by calliekayoutcast654

Nekogirl2CCrazyAngel.jpg anime girl image by NekoGirl1111

wolf-1.jpg anime girl image by sltkitty11

coolcatgirlwithsilverhair.gif Wolf Girl image by flameyoh

flamingwolfgirl.jpg wolf or fox? image by Cosmicgirl321

Nekowolf.jpg anime wolf image by hnanimegrl88

animefoxgirl.jpg anime wolf image by hnanimegrl88

MangaCatGirlturquise.jpg blue anime cat girl image by hikitty1

cat_girl_.jpg anime cat girl image by riotgirl367wolfstye

littlekittycatgirl.jpg little cat girl image by crystalsight555
main1.jpg anime cat girl image by Kasha11z

Lion_Girl.jpg Anime Lion Girl image by WolfPoo94

IHP.jpg Lion girl image by ichishifire

animegirlme7.jpg Anime girl with ears image by tentenhoroscope3

Konachan_com20-206655420animal_ears.jpg Neko Anime Girl image by Fall0utG3rl


A udělám mojí Aru taky trochu radost a dám jí sem i holky se zaječíma ušima xD

rabbit.jpg bunny girl image by Ri-rawr-kun

animeangel.jpg Rabbit Girl image by SlitWristSuicide

20050510_357_winter_rabbit.jpg anime rabbit girl image by Benika14

emo-.jpg Rabbit Girl! image by mangaisthelife_xD

Miyavi - pár songů

8. dubna 2010 v 16:19 | Nashime |  ♫Hudba♪
Já nechápu jak to dělá!! Nechápu jak může na tu kytaru hrát takhle!!! 8-O Někde mám pocit, že jsem to už pochopila, ale pak když si pustim nějakej klip, všechno to přesvědčení je fuč! xD


Tuhle písničku tak zbožňuju! Byla první kterou jsem od něj slyšela...


Nejlepší je jak poleje tu telku vodou xD z toho přímo nemůžu!!! xD


Ty jeho ksichtíky! xD xD



V týdle písničce se mi strašně líběj refrény! Náádhera! xD


Ten klip je povedenej co? xD A ta písnička taky super!


K čemu slova?


Tudle písničku taky upa žeru!!


Tahle písnička se líbí mojí kámošce (ne že by se nelíbila mně! xD) Já jen, že je divný aby se jí to líbilo, když poslouchá rap xD Ale na druhou stranu se jí nedivim, protože je to bomba!


Chci vědět jak je možný, že takhle hraje na tu kytaru a to hned!! xD xD :D



No... myslim, že těch písniček je víc než dost, přesněji 10. Tak doufám, že se aspoň líběj! :-) A promiňte mi ty moje úchylný komentáře! xD



Víte co je zajímavý...?

7. dubna 2010 v 20:10 | Nashime |  ♀O mně♀
Před dávnejma rokama se mi děsně líbili vlci... anime jsem v tý době nesnášela, ale zrovna ty anime obrázky vlků se mi líbily nejvíc, divný co? xD xD

Eclipse.jpg anime wolf image by riotgirl367wolfstye

ming.jpg anime wolf image by riotgirl367wolfstye


wolf-3.jpg golden wolf image by weatherking193

White_Wolf.jpg White anime wolf image by Revenge_Is_Lovely101

xD